Kongres USA uvažuje o škrtnutí finanční pomoci Palestincům. Důvodem je podpora, kterou palestinské úřady vyplácejí příbuzným teroristů.

*****************************

Osmého března 2016 byl prezidentem USA ještě Barack Obama. Toho dne si osmadvacetiletý Texasan jménem Taylor Force, pobývající právě v Izraeli na studiích, vyšel v Tel Avivu na procházku. Bohužel se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě. Bašar Masalha, Palestinec z města Kalkilíja, se právě rozhodl pomstít státu Izrael. Než jej policie zastřelila, stihl pobodat dvanáct lidí. Jedním z nich byl Taylor Force, který na svá zranění zemřel.

Jak Fatáh, ovládající Západní břeh Jordánu, tak Hamás, který šéfuje pásmu Gazy, vychválily útočníka až do nebes („hrdina“, „mučedník“ a tak dále). Končící prezident Obama se nevyjádřil. Jeho zástupce Joe Biden pokáral Palestince slovně za to, že útok neodsoudili. Kongres, ovládaný republikány, však neměl v úmyslu nechat věc jen tiše usnout a začal připravovat odplatu. Dostala název „Taylor Force Act“.

vyučování palestinských dětí

Těžištěm zákona je skutečnost, že palestinské úřady vyplácejí solidní rentu rodinným příslušníkům těch, kdo byli zabiti či uvězněni kvůli teroristické činnosti. Nejde o malé sumy, například v rozpočtu pro rok 2017, zveřejněném přímo palestinským ministerstvem financí, má takto být vyplaceno na 345 milionů dolarů (7,6 miliardy Kč). Poběratelů dávek, kteří jsou tímto způsobem zajištěni, je zhruba 21.500.

Jenže palestinská samospráva není finančně soběstačná. Ročně přijímá od EU a USA značný objem finanční pomoci – jen Američané jim dávají téměř půl miliardy dolarů ročně. A skutečnost, že část takto přijatých prostředků může být použita na obstarání příbuzných Bašara Masalhy, je pro americké konzervativní politiky naprosto nepřijatelná.

Proto také Taylor Force Act, zatím ve fázi návrhu. Je to velmi krátký právní text, který má tři podstatné body:

Peníze určené na základě Zákona o pomoci v cizině (Foreign Assistance Act) pro Západní břeh a Gazu smějí být uvolněny jen tehdy, ujistí-li se americká vláda, že:
a) palestinská samospráva podniká věrohodné kroky k ukončení násilí proti americkým a izraelským občanům,
b) veřejně odsuzuje takové útoky a vyvíjí vyšetřovací činnost za účelem identifikace a odsouzení pachatelů,
c) ukončila vyplácení peněz za teroristické činy proti americkým a izraelským občanům, a to jak pachatelům, tak příbuzným.

Stane-li se tento návrh zákonem, mohou se Palestinci rozloučit s americkými dotacemi v plném rozsahu. Pravděpodobnost, že by kterýkoliv palestinský politik byť jen slovně podpořil realizaci amerických požadavků, je nula. V národě, který už několik desetiletí pečlivě kultivuje mezi lidmi atmosféru extrémní politické nenávisti, by takového pošetilého jedince nečekala jen volební porážka, ale nejspíš i roztrhání na kusy davem vyjících fanatiků.

USA není prvním západním státem, který ztrácí trpělivost nad tím, jakým způsobem jsou v Palestině užívány jejich darované peníze. Před dvěma měsíci zastavilo financování palestinských organizací malé, ale bohaté Dánsko. Rovněž Norové požadují zpátky své peníze, které investovali do „ženského centra“ pojmenovaného po známé teroristce Dalal Mughrabi.

Za jiných okolností by Palestincům dosypali zlato šejkové z Kataru, Bahrajnu a dalších ropných státečků. Jenže finanční a bezpečnostní situace těchto království není dnes právě růžová. Cena ropy stagnuje hluboko pod úrovní, na niž bylo rozmazlené obyvatelstvo zvyklé. Hned na druhé straně úzkého zálivu si protahuje svaly čím dál průbojnější Írán. V takové situaci platívá, že košile je bližší nežli kabát, a arabský svět není výjimkou. Palestinský ministr financí se tak z Dauhá či Rijádu nejspíš dočká pouze vřelého přání všeho nejlepšího na papíře se zlatou stužkou.

Rovněž v Evropě ochota sponzorovat Palestince pomalu, ale jistě klesá. Smrtící kult bomby, náklaďáku a nože se přestal omezovat na Jeruzalém a Tel Aviv. Už se týká i Hamburku, Nice a Londýna. Hodně lidí v tom vidí paralelu – dost na to, aby požadovali po svých politických zástupcích nějakou reakci. A přinejmenším pravicové strany budou ochotny na takový požadavek slyšet. Samozřejmě je otázka, jak a zda vůbec toto znepokojení „probublá“ až do Bruselu.

České ministerstvo zahraničních věcí se k záležitosti postavilo šalamounsky: jelikož za financování palestinských projektů zodpovídá EU a jelikož ČR je čistým příjemcem v rozpočtu EU, fakticky se čeští daňoví poplatníci na palestinských dotacích nepodílejí.

Poněkud alibistické, což? Co třeba skutečnost, že na těch samých stránkách najdeme Velvyslanectví státu Palestina? O tom už nerozhoduje EU, ale naše vláda. Zatím jsme byli ochotni si nechat líbit i nelegální držení zbraní a výbušnin v objektu této ambasády. Proč vlastně?

*****************************

Hudební epilog
Palestinská samospráva se nachází pod tlakem – nejen vnějších států, ale zejména reality. Dokud si tamní obyvatelé kolektivně nepřiznají skutečnost, že všechny války s Izraelem prohráli a žádným terorismem tento stav nezvrátí, bude to tam vypadat pořád stejně. Slovy dnešní zprávy z iDnes: semeniště bídy a teroru.