Středa 4. prosince 2024, svátek má Barbora
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SVĚT: Jak se podařilo, aby bolševici nezbohatli

diskuse (7)

Svým někdejším zmizením z klece budovatelů vědeckého komunismu jsem leckoho zesměšnil (“zradil v plné nahotě“, takto téměř poeticky prý zareagoval popuzený plzeňský estébák jménem Buřič). Jenže se mi podařilo ublížit nejen jejich sebevědomí, ale i státní pokladně.

K tomu došlo až asi dva roky po mém zločinném úprku, když už jsem byl v New Yorku, kde se na kolumbijské univerzitě potýkal s druhým doktorátem. Zásluhou vzniklých styků jsem začal poznávat osobnosti poúnorové politické emigrace. Z nich mi byl dost blízký Jozef Lettrich (1905-1969), předseda slovenské Demokratické strany, bývalý náměstek předsedy vlády ČSR. Starý mládenec, žil se svou sestrou ve Washingtonu, D.C., seznámili jsme se za těchto okolností: Kontaktovali mě dva právníci, taktéž z Washingtonu,. a žádali odborné vyhodnocení stavu československé spravedlnosti. Rozbor jsem napsal – se zdůrazněním podmínečnosti zákonů, které někdy platí a jindy neplatí, různě je měřeno proletáři a buržoaznímu třídnímu nepříteli, notný je rozdíl mezi vlastnictvím osobním a soukromým, nedotknutelným a hodně dotknutelným - zkrátka typ záruk „law if, law but“. Za elaborát jsem advokátům něco naúčtoval, oni uhradili, odjeli, já na záležitost zapomněl

Jenže Lettrich mi ji připomněl, se smutnou výčitkou, jak že jsem něco takového mohl udělat. Udělat co?

Teprve poté jsem se dozvěděl, že dotyční právníci reprezentovali zájmy ČSSR při převodu dědictví z USA a můj tzv. affidavit si přizpůsobili, že ony kondicionály z mého svědectví odstranili. Kde já napsal, že „právo platí někdy, ale ne vždy“, oni tu podmíněnost vymýtili, takže já se vlastně stal obhájcem perfektního, objektivního, třídně nezaujatého udělování socialistické spravedlnosti, padni komu padni.

Tolik Lettrich referoval a já se ovšem rozkatil. A čekal na příležitost se revanšovat. Ta se dostavila pozváním k soudnímu klání jednak v Cincinnati, jednak v Chicagu (případ snahy získat několik milionů dolarů, jež kdosi šťastný zdědil někde ve Velkých Kapúšanech), a tam jsem tedy jel svědčit před nikterak nadšenými advokáty reprezentující zájmy československého státu.

Bylo nutné americké soudní stolice poučit. Posloužil užitečný precedent z doby tehdejšího Hitlerova Německa. Třetí Říše, norimberské zákony, pronásledování a likvidace židovství. V mnohých případech tito podlidé se stávali dědici pozůstalostí v americkém zámoří a záleželo tedy na rozhodnutí příslušné soudní stolice - onen probate court - zda dát souhlas k odeslání dědictví za předpokladu, že dědici bude zaručen full value and benefit of the property takového rozhodnutí. Židovský podčlověk, momentálně adresou v koncentráku Dachau u Mnichova, by takovou podmínku určitě nesplňoval.

V roce 1939 the New York Surrogate Court Act vešel v platnost za účelem zabránit konfiskacím dědictví německou vládou. A platnost tohoto opatření se po druhé světové válcezačala vztahovat na státy tehdy vzniknuvších „lidových demokracií“. Například Maďarsko, Siegler’s Will, 132 N.Y.S. 2d 392 (Appelate Division, 1954), Poland, Matter of Baronski, 11 Misc 2d 1062 (N.Y. Surrogate’s Court, 1958), etc.

Češi a Slováci v době 1960 tvořili významnou etnickou skupinu 917 000 naturalizovaných Američanů a permanentních rezidentů.

Československý stát se ovšem velmi snažil prezentovat v groteskně nerealistickém provedení. Například významný režimní profesor, autor jurisprudent Viktor Knapp, ve svém díle „Předmět a systém československého práva občanského“ objevil třídní podstatu všeho práva, což on hodnotil jako „brilantní objev právní vědy“, a Knapp přiznal, že „do té doby jsme se potáceli ve slepé uličce sterilních idealistických spekulací“ (Praha: NCSAV,1959).

Na toto téma jsem uveřejnil studii s názvem „Some Problems Relating to the Transfer of Inheritances from the United States to Czechoslovakia“ v odborném časopise The American Journal of Comparative Law (Vol.14, No.1, Winter 1965).

V něm jsem například citoval Josefa Literu, významného funkcionáře dělnického původu a v roce 1963 povýšeného na předsedu Nejvyššího soudu: Za další upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví“ (Socialistická zákonnost, No.1, 1961:4): „Příslušníci vykořisťovatelských tříd jsou stále mezi námi, poněvadž jejich parazitický způsob života a poněvadž pokrok je nic nenaučil, tak páchají zločiny pod vlivem nepřátel ze zahraničí, zejména agentů amerického imperialismu.“

Jako náramný příklad ultrastalinského temperamentu doporučuji publikace Václava Škody, ministra spravedlnosti právě v době mého úprku v plné nahotě Socialistická zákonnost, No.8 (1956), 449-468. a No.7 (1958),401-416.

Ačkoliv „občanská práva jsou chráněna zákonem“, Občanský zákoník, č.141/1950 Sb., uvádí účel tohoto zdroje: „likvidace zbytků buržoazních majetkových vztahů, jakož i buržoazního myšlení v naší společnosti“(Viktor Knapp.,ed., Učebnice občanského a rodinného práva, Praha, Orbis, 1953).

Právní zástupci československého státu sice v zahraničí tuze zdůrazňují rovnost občanů před zákonem, realita ale vypadá jinak. Například trestní zákoník dával na vybranou tři různé paragrafy zabývající se stejnou trestnou činností: 1. Sabotáž, par.85, včetně trestu smrti, 2. Ohrožení jednotného hospodářského plánu, par.135, 3. Neplnění závazku, par.136. Trojice totožného trestného činu (neplnění zemědělských dodávek) je postihována trestem téměř od nuly až po trest oběšením. Hodnocení údajného pachatele se stává záležitostí zcela subjektivní - jeho motivu. Nesplnil dodávky z osobního nepřátelství, nebo z důvodů meteorologické nepřízně? Ani Nejvyšší soud nebyl schopen či ochoten vytvořit zřetelná kritéria rozlišující kulaky od ostatních zemědělců. Podmínka někdejšího vykořisťování rozhodně nedávala smysl v pohraničních oblastech, jejichž sudetoněmecké obyvatelstvo bylo násilně vysídleno. Vládnoucí KSČ si musela nepřátelskou třídu vymyslet - vykořisťovatele bez příležitosti někoho někdy vykořisťovat.

Nejvyšší soud ostře kritizoval a odmítl stanovisko krajského soudu, že „jestliže otec obviněné není kulak, ona proto nemůže být považována za dceru kulaka“. (Nejvyšší soud,9.9.1955, 1 Tz 182/55,Sb. roz.č.85, 1955, s.194-199)

Jestliže dědička v Kapúšanech, o jejímž třídním profilu nic není známo, zdědí milion dolarů, kdo jiný než stát bude dědit?

Svou citovanou studii jsem končil větou It is impossible to find a clear cut answer to the question whether the beneficiary will have full use and benefit of the funds.

Takže jsem zavinil, že plno peněz ke komunistům nedoputovalo, a právem mě – k mé osobní satifakci – proklínali. To mi po letech potvrdil bývalý spolužák v Praze, na ministerstvu financí pověřený právě touto agendou.

Jiný spolužák, onen posléze velvyslanec na nezáviděníhodné adrese v Bangladéši, mě příslušně zatratil ve svých vnitráckých zprávách, jak jsem si v polistopadových archivech ověřil.

Vede se mu ale dobře. Náhodou jsme se v Praze potkali u tramvaje na vinohradské zastávce. Dělal oprávněný dojem spokojeného optimistického ex-estébáka.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče

Aston Ondřej Neff
4. 12. 2024

Andrej Babiš rozpouští svěřenský fond, který od roku 2017 opatroval akcie jeho Agrofertu.

Karel Wágner
4. 12. 2024

Propagátoři bateriových BEV si mnohdy nevidí na špičku nosu, či pro stromy nevidí les.

Jan Bartoň
4. 12. 2024

ODS má největší podporu v generaci 45-54 let a některé zmiňují i ještě starší voliče.

Marian Kechlibar
4. 12. 2024

Normálnější jedinci jasno nemají a spekulace v IT světě neberou konce.

Zvýšená prostupnost zemské atmosféry je dominantní příčinou globálního oteplování.

Aston Ondřej Neff
2. 12. 2024

Jeden rok končí, druhý brzy začne a je zjevné, že ho budeme moci úplně odepsat.

Marian Kechlibar
2. 12. 2024

Před osmi lety si Velká Británie odhlasovala poměrem 52:48 odchod z Evropské unie.

Jaroslav Zamazal
3. 12. 2024

Ó, jaká hrůza, jaké drama! Všichni zahyneme! Anebo je to jinak?

Marian Kechlibar
3. 12. 2024

Nechovejte se jako lumíci, když víte, jak lumíci končí.

Marek Hudema
4. 12. 2024

Vypadá to, že ruskému prezidentovi je skutečně čím dál více přímo či nepřímo nabízen jeho...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Lidovky.cz, ČTK
4. 12. 2024

Leverkusen s Matějem Kovářem v brance vyhrál v osmifinále Německého fotbalového poháru 1:0 na...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

České házenkářky na mistrovství Evropy v závěrečném třetím utkání základní skupiny prohrály s...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

Během polského předsednictví v EU sedmadvacítku podle všeho čeká přelom ve válce na Ukrajině, řekl...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz