Zakladatel WikiLeaks Julian Assange čeká ve svém virtuálním vězení na soudní rozhodnutí, které ho může vydat z Británie k dalším soudním řízením ve Švédsku. Virtualita jeho vězení má dvě podoby. Jednak ono vězení je ve skutečnosti vila, my asi bychom řekli palác, britského podnikatele a novináře Henryho Vaughana Smithe. Je to vězení víc než fešácké, jakkoli si připomínáme francouzské úsloví „il n’y a pas une belle prison“, tedy „žádné vězení není krásné“. Druhá podoba je sledovací náramek, jímž úřady Assange vybavily, aby měly přehled, kde právě je. To je taková ta elektronická věc, která se nosí na noze a vysílá. Mimochodem, skoro každý má takovou věc skoro pořád při sobě – mám na mysli mobil. Ten můj je vybaven funkcí „lokalizace fotky“. Něco vyfotím a za necelou minutu mi to ukáže mapu místa, kde jsem fotil. Ten mobil ví, kde jsem, a pokud by se někomu zachtělo vědět, kde jsem, zjistí to přes můj mobil snadno. Dokonalý orwellovský svět! Má ovšem svoji velkou spravedlnost. Díky mobilu jsem kdykoli kdekoli se světem spojený. Tak mu musím zaplatit tím, že mu umožním vědět, kde se nalézám.

Ale zpět k Assangeovi a jeho krásnému nekrásnému vězení. Musí to být zajímavá dvojka, Smith a Assange, když sedí spolu u hořícího krbu v tom vězení-paláci. Smith je bývalý důstojník elitního pluku Grenadier Guards se slavnou bojovou historií od r. 1656 do současnosti. Smith v něm sloužil v Ulsteru, na Kypru a v Německu, v armádních soutěžích uspěl jako elitní střelec, testoval ultralehké letouny, a když mu to nestačilo na dostatečně vysokou hladinu adrenalinu, pracoval jako kameraman v Iráku, Afghánistánu, Bosně, Čečensku a Kosovu. Z války v Zálivu přinesl jediné necenzurované záběry, které pořídil načerno, v převlečení za britského důstojníka. V srbském Prekazu ho trefili, ochránil ho mobilní telefon v kapse, v němž uvázla vystřelená kulka.

Když si takový člověk vezme pod ochranu člověka, jako je Assange, vede to k přemýšlení. Na první pohled je mezi nimi propastný rozdíl. Smith nasazoval krk a jako zpravodaj šel tam, kde to doslova smrdělo hřbitovem. Assange smrděl u počítače a sypal do něho to, co mu donesli jiní, lví podíl na tom měl mít analytik americké armády Bradley Manning. Jím propírané špinavé prádlo je převážně americké. Zatím WikiLeaks nepřinesly žádné indiskrece ze zdrojů ruských, čínských, nemluvě o severokorejských. Jdi na Západ, mladý muži, a proti němu bojuj, takové heslo si zvolil mladý Australan? Vaughan Smith si to nemyslí a mínění takového člověka je třeba brát v úvahu. Smith signalizuje, že snad Assange zveřejňováním čehokoli Západ očišťuje.

Nezapomeňme však na Assangeovo druhé virtuální vězení, na ten elektronický náramek. Jakpak by se Assange a jeho ochránce Smith tvářili, kdyby se výstup z tohoto elektronického zařízení ocitl na internetu a my bychom na Googlu viděli s metrovou přesností, kde se bojovník za svobodu informace nalézá? A co víc, kdyby tuhle informaci někdo nabídl WikiLeaks, byly by ochotny ji zveřejnit?

LN, 20.12.2010