Ve snaze vylepšit svou popularitu inzerováním vlastního krvelačného sadismu, polepší či poškodí se reputace režimu, utrpí či obohatí se pověst pilného kata? Lapat nevinné oběti, utínat jim hlavy nebo pohřbít za živa nebo ukřižovat nebo naopak nabídnout dosud dýchajícího chudáka na prodej za nehoráznou sumu milionů peněz? Jak na takové výkupné, zavedení, renesanci středověkých praktik zareagovat?

Ještě před nedávnou dobou se zřejmě málokdo trápil tak morbidními a nyní stále víc aktuálními otázkami. Dne 21. září 2014 jsem četl text: Autor Dough Giles, titul "Beheadings: Brought to You by ´the Religion of Peace´" - dekapitace, uřezávání hlav, naše současné obohacení islámem - náboženstvím míru. K potvrzení reality, jak že hodně rozlišní jsou mohamedáni a třeba baptisté. Ti rozhodně nevyhlásí smrtonosnou fatvu proto, že někdo si troufl na jejich účet zavtipkovat.

Toto byl Mohamedův příkaz: Alláh nařídil bojovat proti všem tak dlouho, než oni dosvědčí, že je jen jeden bůh, který existuje, a jím je on, Alláh, a Mohamed je jeho prorokem. Během posledních devíti roků svého života poručil uspořádat za tím účelem ne méně než 65 válečných tažení, uťal hlavy zajatcům, ženy znásilnil, děti uvrhl do otroctví. Během prvních desetiletí po jeho smrti jeho ideologičtí následovníci napadli a dobyli území křesťanů, židů, hindů, buddhistů, zoroastristů.

To bylo tehdy. Nyní, před několika měsíci či pouhými týdny, jsme zásluhou televize měli příležitost se seznámit s uřezávání hlavy z iniciativy ISIS - obnovitelů kalifátu, s odsouzencem a nad ním s nožem již připraveným, v černém suknu zabaleným katem. Anonymním, dosud se po jeho identitě pátrá, podle hlasového záznamu to zřejmě je Angličan. Do takových řad ISIS se údajně hrne dostatečný počet zájemců z evropských zemí, čili též do hrůzostrašného cechu katů, snad mezi nimi není žádný Čech, nějaký Ahmed či Abdul Mohamed, původním jménem třeba Venca Vonásek z Postoloprt či Postoloprd.

- - -

Totožnost mistra či již dokonce velmistra popravčího se dosud nepodařilo zjistit.

Po něm se nadále pídí, senátoři ve washingtonském kongresu jednomyslně - výkon nebývalý - odhlasovali odměnu deseti milionů dolarů tomu, kdo poskytne informaci, jež by vedla k identifikaci popravčího, který uřízl hlavy amerických žurnalistů Jamese Folleyho a Stevena Sotloffa. K hlasování došlo z popudu jednoho ze zájemců stát se po Obamovi nájemníkem v Bílém domu : Marco Rubio, syn kubánských uprchlíků, nyní mladý senátor z Floridy - státu, jehož tamějšímu obyvateli, a tedy i voliči, islamisté poručili hlavu uříznout, svým výkonem se chlubili a další takové počiny slibují a zaručují.

Politická nálada se v národě spěšně pozměnila. Ještě před pouhým jedním rokem, v době, kdy syrský prezident Assad použil zabijácké chemické zbraně v předměstí hlavního města Damašku, Kongres ve Washingtonu odmítl dát souhlas k odvetnému bombardování. Nálada veřejnosti a jí zvolených zákonodárců se teď hodně změnila po tolik provokativně, výsměšně inzerovaném podříznutí ničím se neprovinivších spoluobčanů.

Přitom tihle prosazovatelé islámského globálního kalifátu třeba nejsou jen krvelační primitivové, sadisté, blbci, ale druh hodně nebezpečného, kalkulujícího nepřítele. Ten že by ale spoléhal na popularitu svého počínání?

- - -

Odpověď na takovou otázku nabízí Charles Krauthammer. V New Yorku narozený, ročník 1950, syn židovských rodičů francouzského původu, vybavený pozoruhodným mozkem, absolvent univerzitního prostředí s jmény Oxford a Harvard. Ve svém prvním roce studií mediciny utrpěl úraz a od té doby je paralyzován, odkázán na invalidní vozíček. Na Harvardu dosáhl titul doktora lékařství, specializoval se v oboru psychiatrie, a zejména se prosadil jako brilantní komentátor, po zásluze obdařený prestižní Pulitzerovou cenou. Jeho analýzy, komentáře nikterak politicky korektní, zveřejňuje přes 400 zdrojů všude možně ve světě. Pravidelně ho vídám na televizní obrazovce a horlivě mu přikyvuji.

Před necelým týdnem (19. září 2014, Newsmax) se objevil jeho text s názvem "ISIS Strategy is to Lure US Into War" - o strategii těchto ultraradikálních islamistů a jejich úsilí navnadit, vlákat Ameriku do vyhlášení válečného stavu. Krauthammer předkládá dvě alternativy. Tou méně pravděpodobnou by bylo dodatečné zjištění, že máme před sebou beznadějně krvelačné sadisty, jejichž primitivismus jsme přece jen příliš podcenili. Ta druhá alternativa se bohužel zdá být pravděpodobnější a nebezpečnější: vyprovokovat nejen Ameriku, ale celou západní civilizaci k válečnému konfliktu, k finálnímu utkání, které my prohrajeme. Prohra to nebude okamžitá a neuskuteční se na válečném poli, střetem zbraní nestejné kvality. Západ bude postupně vítězit, ale nakonec nezvítězí, poněvadž mu dojde trpělivost, čím déle konflikt potrvá, tím spolehlivěji se vytratí odhodlání v něm pokračovat. K dispozici jsou neblahé precedenty. Po původním šoku, rozhořčení, volání po okamžité řízné akci, dostaví se únava, přibývá pak hlasů a tlaku z takových konfliktů i za nemalou cenu vycouvat. Příkladem poslouží Obamova do úspěšného konce nedotažená kampaň v Libyi, Iráku, Afghánistánu, teď Sýrie, zítra Jordánsko, Libanon. Spoléhat na NATO, na Turecko či dokonce na neevropské spojence typu Pákistánu, zas v tom uvízneme sami, s rostoucí hanebnou pověstí amerických kruťasů. Guantánamo, tamější prý mučení například.

Nynější americké prezidentské počínání perfektně zhodnotil týdeník The Weekly Standard (22.9.2014), jak nemá zábrany prezentovat své neúspěchy jako triumfy, své slabosti jako důkaz své síly. Iluze, sebeklam: "It is a passage almost breathtaking in its delusion." Nejeden vlivný činitel jeho politické strany jako například senátorka Dianne Feinstein, předsedkyně Select Committee on Intelligence, se netají svým skepticismem.

Islamisté, ve své nynější nejnebezpečnější ISIS podobě, si vyřizují své nám obtížně pochopitelné účty s džihadistickými rivaly - ať al-Kajda tu či al-Nusra onde.

Málo se poslední dobou dozvídáme, jak si počíná al-Zavahrí, nástupce Usamy bin Ladina. Konkurenční ISIS přitahuje nejvíc pozornosti, do jejich řad se hrnou dychtiví psychopati, úchyláci, třeba i ten nějaký český Venca Vonásek.

Jak velice se na konfliktu podílí přece neexistující ona západní křesťanská koalice? Američané dávají v Sýrii přednost nočnímu bombardování velitelských objektů nepřítele, nikoliv však k denním leteckým zásahům, kdy se tam na velitelství pracuje a někomu by se mohlo ublížit a takto další důkaz amerických ukrutností přinášet.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče