K 20. výročí pádu Berlínské zdi ruská televize NTV odvysílala filmový dokument, v němž premiér Vladimír Putin vyjádřil názor, že tato pozoruhodná stavba byla od počátku odsouzena k zániku, neboť existence dvou německých států byla jevem nepřirozeným a neměla delší historickou perspektivu. Takový úsudek je střízlivý a nevyvolává chuť se přít.

Překvapuje jen, že ho pronesl tentýž Putin, který rozpad Sovětského svazu nazval "největší geopolitickou katastrofou 20. století". Jinými slovy, ruští vůdcové, jak se zdá, dodnes nepochopili, že pád Berlínské zdi a zánik sovětské říše byly články stejného logického řetězce, součástí zákonitého procesu - krachu neefektivního socialistického modelu státu, který jde proti samotné podstatě lidskosti a všude se opírá jen o amorální a represívní politické režimy. Dodnes jsou v Rusku slyšet hlasy, jež obviňují Michaila Gorbačova a tehdejšího ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho div ne z velezrady kvůli tomu, že "dovolili" zbourat zeď a stáhli sovětská vojska z Německa. Sociologické průzkumy uskutečněné při této příležitosti ukazují, že v hlavách současných Rusů panuje obrovský zmatek.

Přes polovinu jich vůbec netuší, kdo rozhodl o stavbě Berlínské zdi, méně než čtvrtina správně chápe, že zeď byla postavena, aby zabránila útěkům Němců ze "socialistického ráje" do "kapitalistického pekla", a značná část se vážně domnívá, že zeď vystavěli západní spojenci, aby jim zoufalí Němci neutekli na Východ. Jsou i tací, kteří si dodnes myslí, že existence Berlínské zdi byla dobrou pojistkou proti obrodě fašismu a rozpoutání nové světové války. Zhruba polovina o stavbě a účelu zdi jednoduše nemá žádné povědomí. Rusové prostě nemají adekvátní představu o dějinách vlastní země ve 20. století, proto je vláda může nadále zcela beztrestně opíjet rohlíkem.

NDR byla mnohem rozvinutější společností než Sovětský svaz, s vyšší životní úrovní a poněkud méně brutální mocí. Na rozdíl od Sovětů srovnání se západním způsobem života východní Němci měli přímo před očima. Po jaltském rozdělení Evropy mnoho německých rodin zůstalo rozpůleno na různých stranách železné opony, avšak k pokusům překonat umělou překážku Němce nehnala jen snaha po sjednocení rodin. Žádný Západní Berlíňan se přece nepokusil s nasazením života překonat nebezpečné oplocení. Berlínská zeď, kde útěkáři umírali pod palbou samostřílů nebo byli zabíjeni elektrickým proudem na ostnatých drátech, měla zabránit úniku z nenormálního života do normálního. Celkový počet obětí zdi je nesrovnatelně menší než množství vlastních občanů zavražděných sovětskou mocí. Avšak všechny oběti, stejně tak jako osudy NDR a Sovětského svazu, vypovídají o jednom: nelze nekonečně dlouho držet lidí v sociálním otroctví a informační izolací.

Je možné zfalšovat volby, odříznout lidi od objektivní informace o okolním světě, nasadit do hlav obraz vnějšího nepřítele, který údajně brání v budování hojného a spokojeného života. Nelze však dlouhodobě falšovat život. Veškeré pokusy tohoto druhu končí stejně: rozpadem takových napodobenin států, kde moc pokládá obyvatelstvo za stavební hmotu, nikoli za hybnou sílu společenského vývoje. Sovětský svaz stejně tak jako Berlínskou zeď nezbořily záškodnické akce vnějších nepřátel, nýbrž lidské masy, které měly již po krk života v beznadějné bídě a lži. V určitém okamžiku se mezi mocí a obyvatelstvem vytvořila propast, do které se zřítily jak malá NDR, tak velký Sovětský svaz.

Pokaždé, když se ruská vláda vedená Vladimírem Putinem úporně snaží restaurovat sovětský izolacionismus, hádá se s celým světem a bláhově hraje kartu vnějšího nepřítele, měla by vědět, že se znovu pokouší postavit zeď, která dříve nebo později bude zbořena zevnitř. Jména dnešních domnělých velikánů, newsmakerů a hrdinů filmových dokumentů budou pohřbena pod troskami stejně tak, jak se to přihodilo členům posledního východoněmeckého politbyra.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6