Ushuaia, hlavní město argentinské provincie Tierra del Fuego, v dubnu 2007 se stalo místem vzpomínkového ceremoniálu k 25. výročí potupné porážky v roce 1982, která stála téměř tisíc životů, ze tří čtvrtin ve vlastních řadách, s následným smetením nemilované vlády vojenských pánů. Falklandské ostrovy, necelých 500 kilometrů od jihoamerického pobřeží, jsou ale 12.500 kilometrů vzdálené od Velké Británie, která jevila pramalý zájem o tak vzdálený, nehostinný kout světa .

Pusté končiny bez stromů či původního domorodého obyvatelstva, ale se spoustou neutuchajících větrů, vichrů. V devatenáctém století se tam přistěhovali a permanentně usadili zájemci, zejména ze Skotska. Věnovali se pěstování ovcí a do světa se prezentovali jako stoprocentní patrioté, věrní britské monarchii, která jim ale upírala automatické právo pobytu v Evropě (stejně jako obyvatelům Hongkongu, rovněž součásti britského Commonwealthu).

Zcela opačný byl postoj Argentiny. Tam Falklandy znají výlučně jako Islas Malvinas, děti ve školách se o nich učí jako o nedílné části vlasti. Vláda v Buenos Aires vůči ostrovanům nastavovala tu nejvlídnější tvář, nabízela velkorysou podporu tamějšího školství a zdravotnictví, leč marně. Ovčáci paličáci se svého probritského vlastenectví odmítali vzdát.

V Argentině, s blížícími se volbami v říjnu 2007, přibývá nacionalistických pocitů a třeba i vášní. Néstor Kirchner, před převzetím prezidentského úřadu býval guvernérem patagonské provincie Santa Cruz a záležitost Falkland – Malvín je jednou z jeho priorit. Rovněž se snaží napravit potupný úděl veteránů oné 73 dnů trvající a prohrané války, z nichž 350 – z celkového počtu 20.000 – spáchalo sebevraždu. Prezidentovi se podařilo prosadit ztrojnásobení jejich penzí.

Sporným vlastnictvím ostrovů, se vzájemně se vylučujícími nároky, se mezinárodní soud nikdy nezabýval.

V jedné kapitole seriálu o plavbě do Patagonie a kolem Hornova mysu jsem citoval (NP, 12.4.2007) zdroj, tvrdící, že průměrný příjem ostrovanů dosáhl výše 25.000 dolarů ročně. Posléze jsem se ale z jiného důvěryhodného zdroje (The Economist, 7.4.2007) dozvěděl, že per capita příjem na hlavu každého ostrovanů je již dvojnásobně vysoký, vyšplhal se na 50.000 dolarů. Takové výsledky lze dosahovat ve společenstvích, kde takových hlav není velké množství, jako například v Monaku či v Evropě méně známém státečku Nauru, téměř přesně na rovníku, mezi Šalamounovými a Marshallovými ostrovy, nicméně plnoprávném členu OSN. Tamějším zdrojem blahobytu není zámořská filantropie, otevřený cizí měšec, natož pak domorodá píle. Vše zavinil vrtoch přírody, totiž ptačí trus, smichaný s korálovými nánosy, s výsledkem, že vznikla vrstva nejkvalitnějšího fosfátu na světě. Vývoz dvou milion tun cenného materiálu ročně – hnojivem vpřed k rekordním příjmům.

V případě Falkland se mi nabízela analogie s filmem Mouse That Roared (z roku 1959 s Peter Sellersem ve třech rolích současně) o legračním minivévodství Fenwick, této myši, která mínila způsobit značný povyk vyhlášením války Americe, za předpokladu, že ji promptně prohraje a jako strana poražená se stane příjemcem či příjemkyní mohutné poválečné asistence, po vzoru příjemné zkušenosti poraženého Německa a Japonska po druhé světové válce.

Tentokrát ale skutečnými vítězi nebyli Britové, ale oni Falklanďané v celkovém počtu 2955 (údaj uveden v The New York Times, 1.4.2007). Jak již dřív poznamenáno, mateřský Albion se vůči této vzdálené výspě choval dost macešsky, což též dokazoval svou neochotou vyhlásit v tamějších vodách tzv. 200-mile economic zone, pás vod s výlučnou jurisdikcí ostrovanů . Takových iniciativ se ve světě uskutečnila celá řada, ale Londýn krok dřív odmítal, v oprávněné obavě, že by došlo k negativní reakci Argentiňanů. Poté, co ale vypukla válka, takové ohledy ovšem pominuly, došlo k vyhlášení oné kýžené zony a tím cesta k hojnosti byla otevřena.

Ovce - dřívější primární pilíř ekonomie – nahradilo rybářství, teď značně důležitější než vlna či vývoz skopového masa. Dary moře nejen vlastním úsilím získávat, ale obohacovat se vystavováním licencí, oprávnění k rybolovu cizím zájemcům. Tyto příjmy teď hravě hradí naprostou většinu výdajů státu a velké množství peněz zůstává uloženo v bankách.

Ony necelé tři tisíce šťastlivců si teď zvyká na jiný způsob života, zcela odlišnou existenci, což aby krušilo nejednoho tradicionalistu. “Jak to teď vypadá, už jsme se kvůli našemu bohatství natolik změnili, že ztrácíme vlastní identitu,” posteskl si (NYT, 1.4.2007) Robin Goodwin, dřívější celoživotní ovčák, nyní však tesař. Vlna, práce s ovcemi, namáhavá střižba rouna, to už zastávají gastarbeiteři přivezení z Chile. Práci číšníků a prodavačů za pulty obchodů zastanou míšenci, přivezení ze vzdáleného ostrova St. Helena, poslední to Napoleonovy adresy, jak všem školním dítkám je známo (či, přesněji, mělo by být známo).

Britové mají teď na Falklandech víc vojska než kdy před válkou – celkem 1.200 vojáků, námořníků a letců, s všemožným moderním zabijáckým vybavením. Toť též ovšem vítaná vzpruha pro místní kypící hospodářství.

V okolních vodách, s předpokladem značných nalezišť ropy a plynu, se pilně vrtá, zájemcům se za pořádný peníz vystavují licence k takovému počínání, budoucnost se zdá být stále růžovější.

Jinak tomu ale v britsko-argentinských vztazích. Kirchnerova vláda se rozhodně nemíní vzdát nároku na znovuzískání Malvín, aniž by ale uvažovala o zopakování krvavého střetu. Došlo sice k obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi, nikoliv ale k obnovení letecké dopravy na ostrovy. Na nich zůstalo 18.000 min, k nelibosti domorodců, též ke škodě vandrujících ovcí a tučňáků. Londýn a Buenos Aires se sváří o povinnost úhrad za odstraňování tohoto výbušného, zkázonosného materiálu.

Před Vánoci 2006 jsem se těšil ověřit si na místě stav věcí. Přírodní živly, moře příliš rozbouřené , tomu ale zabránilo. Nemyslím, že bych ještě někdy mínil zavítat do oněch studených končin. To spíš odjet k rovníku na opačný konec světa, určitě snadněji by se dalo přistát na ostrůvku Nauru, kypícího a též hynoucího (s rekordní obezitou, cukrovkou, vysokým krevním tlakem a vysokou sebevražedností) z přebytku bohatství, způsobeného zásobami kvalitního ptačího trusu.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče