Ve volbách, kde proti sobě stojí dva kandidáti, musí vždycky jeden z nich vyhrát. Pokud je rozdíl nepatrný, je těžké mluvit o vítězství.

Čeští vládní politici především z ČSSD i lidovců přivítali vítězství Alexandera Van den Bellena, kandidáta rakouských Zelených. Ten ihned po oznámení toho, že ve volbách zvítězil, pozastavil své členství ve straně s tím, že prezident by měl být nadstranický.

Vojtěch Mišák vítězství Van den Bellena nazval pateticky - V Rakousku je svět ještě v pořádku. Bohužel, svět již dlouho v pořádku není a vítězství Van den Bellena nad Norbertem Hoferem už vůbec není známkou toho, že je. Jde totiž o to, že názory Van den Bellena a Norberta Hofera na současnou rakouskou politiku jsou natolik protichůdné, že těsné vítězství jednoho či druhého by vůbec žádné zásadní rozuzlení nepřineslo.

Jestliže Van den Bellen ve stylu tradiční rakouské politiky hovoří o tom, že by se chtěl stát prezidentem všech Rakušanů, musel by doslova a do písmene popřít většinu toho, co v předvolební kampani říkal, a musel by se věnovat pouze a jenom kladení věnců. Jestliže by chtěl skutečně alespoň částečně vyjít vstříc voličům Norberta Hofera, musel by současně naštvat všechny svoje voliče. To je typická „kvadratura kruhu“. Jestliže Van den Bellen připouští, že rakouská politika potřebuje změnu, říká sice to samé, co jeho soupeř ve volbách, každý z nich však tím myslel něco úplně jiného.

Hofer chtěl změnit kurz, zatímco Van den Bellen se pokusí „lépe vysvětlovat“ a stávající kurz Rakouska udržet. O dalším osudu Rakouska tak rozhodnou až volby do poslanecké sněmovny a tam bude mít Norbert Hofer velkou šanci na reparát. Obávám se však, že politici v čele EU se pokusí z výsledků voleb vytěžit i to, co tam vůbec není a nikdy nebylo: že to stále „dělají dobře“.