Německá vládní koalice se rozhádala kvůli plánu ministra Seehofera odmítat některé běžence již na hranicích SRN.

V pondělí 11. června představil německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) svůj takzvaný Masterplan. Cílem plánu je zavést do azylové a migrační politiky, jejíž praxe v posledních letech podléhá chaosu, opět nějaká pravidla.

Nějaký plán v Berlíně potřebují, protože důvěra běžného obyvatelstva je po několika vraždách a po skandálu kolem úřadu BAMF dosti otřesena. Z tématu nezvládnuté imigrační krize těží opozice. Například podle průzkumu veřejného mínění v Sasku by tam „velká koalice“ nedosáhla ani na většinu křesel, čímž už pomalu přestává mít smysl ji vůbec nazývat „velkou“. Rovněž v Bavorsku hrozí Seehoferově CSU ztráta dosavadní většiny v zemském sněmu. A SPD, dříve významná strana, si už pomalu zvykla na hodnoty mezi 10-15 %, v některých spolkových zemích pak ještě horší.

Horst Seehofer a Angela Merkel, 2012

Jenže Seehoferův plán se stal okamžitě předmětem zuřivých verbálních bojů, a to kvůli jednomu bodu: osoby, které již požádaly o azyl v jiné zemi EU, by měly být odmítány přímo na německé hranici. Dříve by takovou skutečnost nešlo snadno a rychle potvrdit, za poslední léta však došlo ke značnému vylepšení systému Eurodac, databáze, která obsahuje otisky prstů žadatelů o azyl a jiných osob, které byly v EU zadrženy „bez papírů“. V současné době není problém ověřit otisky prstů během pár minut, tedy třeba při pohraniční kontrole.

Až dosud probíhá proces tak, že německý azylový úřad BAMF přijme žádost o azyl, sejme otisky prstů a teprve následně začne zkoumat, zda dotyčná osoba již nepožádala o azyl jinde v EU (kupř. v Itálii, kde se v uplynulých letech vyloďovaly tisíce Afričanů). Pokud zjistí, že ano, požádá oficiálně tuto zemi o to, aby převzala běžence zpět. (Má na to podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva lhůtu dva měsíce.) První země by se teoreticky neměla zdráhat a měla by převzít běžence zpět. Tento proces ovšem nějakou dobu trvá a vytěžuje BAMF, už tak dost zavalený prací, dalším papírováním.

Proto navrhuje Seehofer zjednodušení postupu – identifikace osob, které už požádaly o azyl jinde, by měla probíhat přímo na hranici. Odmítnutí běženci by nesměli ani vstoupit na německé území. Stejným způsobem by se mělo postupovat u těch, kterým již Německo žádost o azyl zamítlo dříve.

Seehoferův návrh narazil na okamžitý a rozhodný odpor kancléřky Angely Merkel, která o něm nechce ani slyšet. Tentokrát však nastal stav dříve neslýchaný: mnozí poslanci CDU se postavili na stranu Horsta Seehofera.

Kancléřka udržuje poslušnost ve špičkách strany skrze předsedu frakce, který se jmenuje Volker Kauder a patří k jejím nejvěrnějším spojencům. Kauder se pokusil na úterním zasedání frakce zabránit tomu, aby se o tématu vůbec hovořilo (nebylo totiž na oficiálním programu schůzky), ale nepodařilo se mu to: více než deset poslanců CDU vystoupilo s tím, že Seehoferův návrh podporují a nesouhlasí s odmítavým postojem kancléřky. To je rebelie v CDU neslýchaná.

Sám Seehofer se cítí „na koni“ a potvrdil to tím, že kancléřce zrušil přislíbenou účast na „vrcholné schůzce o integraci“ (Integrationsgipfel) a místo toho se ve středu raději sešel s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem, se kterým si velmi notovali. Není žádné velké tajemství, že CSU by radši německou azylovou politiku přebudovala podle rakouského vzoru. Jedním z Kurzových plánů je zřídit běženecké tábory pro skutečně pronásledované jedince mimo území EU, s čímž souhlasí i Dánové a údajně i několik dalších menších, nejmenovaných států.

Na stranu kancléřky se jednoznačně postavilo jenom pár politiků CDU, kromě Kaudera hlavně šlesvicko-holštýnský premiér Daniel Günther. Zbytek nejspíš vyčkává, jak tento konflikt dopadne. CSU sdělila, že na přijetí Seehoferova plánu trvá. Spojencem Bavorů se stal i saský ministerský předseda Michael Kretschmer, v jehož spolkové zemi loni AfD jako v jediné zvítězila, byť o pouhých pár tisíc hlasů.

Do věci má ovšem co mluvit i druhý koaliční partner, SPD, a sociální demokraté stojí za kancléřkou. „Jednoznačně odmítáme obracení běženců,“ sdělilamístopředsedkyně jejich frakce Eva Högl, „protože zavedením kontrol by byl zničen velký výdobytek Evropy – otevřené hranice.“

Tenhle rozpor se dá řešit v zásadě třemi způsoby, z nichž dva jsou k ničemu: 1) buď CSU couvne a její spojenci v CDU dostanou výstražně klepnuto přes prsty; 2) nebo dohromady upečou nějakého kočkopsa, kompromis k ničemu (např. „budeme vracet běžence, ale kontrolovat budeme jen každou padesátou osobu“); 3) anebo seberou Bavoři konečně odvahu k tomu, aby položili vládu a nejspíš tím vyvolali předčasné volby.

Osobně tipuji 2), ale nechám se překvapit.

*****************************

Hudební epilog
Příjemný poslech k práci.