Někteří politici CDU/CSU se stále ještě nesmířili s podpisem migračního paktu a požadují o něm debatu

Na nedávném zasedání poslanecké frakce CDU/CSU padly kritické názory týkající se migračního paktu OSN. Poslancům nebylo při zasedání umožněno hlasovat. Tím ale vnitrostranický odpor nezmizel ze světa.

Za tři týdny se koná celostátní sjezd CDU, na němž se bude volit nový předseda strany. Odpůrci podpisu paktu mobilizují síly k tomu, aby se debata (a případné hlasování) dostaly na pořad sjezdu.

Do jejich čela se postavil jeden z kandidátů na předsedu, Jens Spahn, který v průzkumech zatím dost zaostává za svými dvěma hlavními konkurenty, Annegret Kramp-Karrenbauer a Friedrichem Merzem. Podporuje jej přitom zejména spolek konzervativnějších členů CDU, Die Werteunion. Spahnovu pozici také podpořil místopředseda spolkové frakce Carsten Linnemann, který popsal dokument jako chvalozpěv na migraci.

Proti přijetí paktu se postavila zemská organizace CDU ze Saska-Anhaltska, která na svém zemském sněmu odhlasovala požadavek jeho odmítnutí. Předseda tamní CDU Holger Stahlknecht to označil za žlutou kartu vládě.

Rovněž z CSU se ozval – netypicky ostře – významný kritický hlas, Peter Ramsauer, předseda rozvojového výboru spolkového sněmu a bývalý spolkový ministr dopravy. Ten poskytl listu Die Welt dlouhý rozhovor, ve kterém řekl:

- že se k paktu staví absolutně negativně nejen kvůli jeho obsahu, ale i kvůli tomu, jak se jej vláda snaží protlačit za každou cenu a bez diskuse,

- že mu vadí základní tón celého dokumentu, podle nějž je migrace něco normálního a žádoucího,

- že pocit nespokojenosti s ním sdílí řada dalších politiků CSU jak ve spolkovém sněmu, tak v bavorské organizaci,

- že bez ohledu na právní závaznost či nezávaznost má takový dokument normativní vliv,

- že z minulých voleb si očividně dosud „nahoře“ nevzali ponaučení,

- že jezdí do Afriky už od 70. let minulého století a bohužel musí konstatovat, že rozvojová pomoc ve stylu „postavíme jim infrastrukturu a ona se pak zase tiše rozpadá“ k ničemu nevede a některé země jsou na tom dnes ještě hůře než tehdy,

- že by byl pro to soustředit se na několik nadějných zemí, které jsou mj. ochotny přistoupit na snižování porodnosti.

Vláda ovšem pakt brání. Její mluvčí Seibert zdůraznil, že na vyslovené podpoře paktu se nic nemění.

Kancléřka, která v pátek navštívila Saskou Kamenici, tam komentovala situaci slovy, že kolem paktu je „vypouštěno nesmírné množství lží“ a že „se nesmíme nechat řídit těmi, kdo šíří nenávist a štvou“. Smyslem paktu podle ní má být zmenšení migračního tlaku.

Norbert Röttgen, předseda zahraničněpolitického výboru Bundestagu, označil případné odložení podpisu za „projev slabosti“, který si Německo „nemůže dovolit“.

Na stranu přijetí paktu se také postavil zahraničněpolitický mluvčí frakce CDU/CSU, Jürgen Hardt, který označil „debatu o údajných špatných efektech smlouvy“ za absurdní a dodal, že by bylo „hloupé“ jej odmítnout, když odpovídá německým zájmům, a že v souvislosti s paktem dochází k šíření „neurčitých strachů“.

*****************************

Poznámka MK: Ach, ty neurčité strachy. Německy „diffuse Ängste“. Toto sousloví bylo na podzim 2015 ve veřejné debatě všudypřítomné (příklady z velkých médií: jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý) – obvykle jako součást vysvětlení, proč někteří podivní zpátečníci neoceňují tuto velkou morální hodinu národa německého.

Září 2015 v Mnichově

Po šílené silvestrovské noci v Kolíně jsem si povšiml, že se o diffuse Ängste hovoří podstatně méně než dřív. Po páně Amriho předvánoční projížďce kamionem se pak neurčité strašáctvo ze stránek novin vytratilo úplně.

Tak nyní jej máme zase zpět. (Nejen) dobří holubi se vracejí, to vědí v každé léčebně.

*****************************

Hudební epilog
Původně jsem sem chtěl dát něco zcela jiného, ale náladové plynutí textu mě zavedlo až k výše zmíněnému filmu. Takže nemohu jinak. Vlastně to není zas tak špatný program pro život.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora