Koalice „Jamajka“ v Německu s definitivní platností nebude

Táhnoucí se proces předběžného jednání (Sondierungen) o budoucím jednání o koaliční smlouvě (ne, nevymyslel jsem si to, opravdu to bylo takhle složitě) je u konce. Ránu z milosti mu zasadili liberálové z FDP, a to stylově, těsně před půlnocí. Jejich předseda Christian Lindner předstoupil v tuto pozdní hodinu před novináře a sdělil jim:

„Po týdnech vyjednávání před námi leží – beze změn – papír plný vnitřních rozporů, otevřených otázek a s konfliktními cíli. I tam, kde jsme dosáhli shody, měla být vykoupena zvýšeným utrácením peněz daňového poplatníka… Ukázalo se, že mezi čtyřmi stranami jednání není možné najít společnou představu o dalším rozvoji této země, a zejména, že mezi nimi neexistuje vzájemná důvěra.“

(Celý projev najdete zde, včetně videa.)

Na svém Twitteru pak Lindner napsal:

„Byli jsme zvoleni, abychom přinesli změny, ale dosáhnout jich bylo nemožné. Je lepší nevládnout vůbec, než vládnout špatně.“

Zelení teď kritizují Lindnera za to, že odešel od stolu právě v neděli, kdy prý došlo k určitému kladnému posunu.

Spíše se ale domnívám, že konec vyjednávání přijala spousta účastníků s tichou úlevou. Bráno pohledem zvenku, věc se neposouvala nikam, a teď to za ně ukončil „někdo jiný“, na nějž tím padne veřejná zodpovědnost.

O tvrzení Zelených, že došlo ke kladnému posunu, bych si dovolil pochybovat. Ještě v sobotu popsal jeden z vyjednavačů atmosféru v sále slovy „je to prostě peklo“ a jiný vyčetl kancléřce, že nemá vůbec žádný koncept, jak vybudovat mezi rozhádanými partnery nějaké mosty (tamtéž). Jaká by asi byla budoucnost svazku, který má mnohatýdenní problémy i s předběžným jednáním?

A to ani nemluvím o vyslovených „podrazech“. Příklad? Máte jej mít:

FDP, liberální a ekonomicky zaměřená strana, v rámci jednání projevovala zájem o ministerstvo financí. To ale tradičně patří CDU. Jak na to zareagovali křesťanští demokraté? Přímo kouzelně: „No tak dobrá, dáme vám jej, ale nejdřív jej rozdělíme a sebereme mu důležité pravomoci, aby už nemělo takovou váhu.“ S takovými partnery, kdo potřebuje nepřátele? Nedivím se, že si FDP stěžovala na neexistenci vzájemné důvěry.

*****************************

No dobrá, je po Jamajce. Co teď?

Poslední nadějí Angely Merkel, jak sestavit většinovou vládu, je velká koalice se sociálními demokraty. Jenže SPD ji zatím vytrvale odmítá a odmítla ji znova i po krachu „jamajských“ jednání. „My se nových voleb nebojíme,“ pravil předseda SPD Martin Schulz.

Na to má ovšem Angela Merkel odpověď. „Já se nebojím vůbec ničeho“, vzkázala mu přes televizi ZDF. V jiném rozhovoru pak na přímou otázku, zda udělala v průběhu jednání nějaké chyby, odvětila rezolutně, že žádné. (Ostatně: co se chyb týče, žádné prý A.M. neudělala ani ve volební kampani, která skončila pro CDU nejhorším volebním výsledkem od roku 1949. Naše paní Angela prostě chyby nedělá.) A do případných předčasných voleb povede CDU znova.

Jenže právě to je nejspíš součást problému. Schulzovo vytrvalé odmítání velké koalice, jakož i vycouvání FDP z jamajských jednání, působí dojmem, že nechtějí s veteránkou Kanzleramtu „lézt na jednu loď“ . Obě strany mají špatnou zkušenost z předešlých vládních plaveb a k tomu možná i podezření, že ta loď půjde neslavně ke dnu. Což je lépe pozorovat odněkud z přístavního mola, než z paluby.

Na palubě přitom moc dobrá nálada nevládne.

Foto lepší, než tisíce slov

Horst Seehofer, předseda CSU, je nyní ze strany svých bavorských kolegů vystaven požadavku, aby se příští rok konaly stranické primárky. Že by je nevyhrál, je vcelku jasné. Dost možná by ani nenastoupil, aby si ušetřil případnou ostudu.

Takových hrozeb se zatím Angela Merkel bát nemusí. Důležití lidé ve vedení CDU, jako např. generální tajemník Peter Tauber (loni se proslavil výrokem, že „Kdo není pro Merkelovou, je hajzlík„), místopředseda Armin Laschet či předseda poslaneckého klubu CDU ve Spolkovém sněmu, Volker Kauder, jsou svojí šéfové natolik oddaní, že vnějšího pozorovatele napadají různá nelichotivá slova (např. „patolízalové“). O tom, že by předsedkyně CDU byla jen první mezi rovnými, nemůže být ve straně řeči. Tam je jasné, kdo je pán. Respektive paní.

Tím se samozřejmě možná výměna v čele strany dále komplikuje. Kdyby se členská základna rozhodla k personálním změnám, musela by se poroučet nejen A.M., ale s ní i většina současného předsednictva, jinak by o žádnou změnu nešlo. A to je velký skok do neznáma. Příliš velký.

Čtenáři se mě často ptají, kdy bude s kancléřkou politický konec. Moje předběžná odpověď: pokud v dalších volbách klesne CDU/CSU pod magickou hranici třiceti procent hlasů. To už by asi nedokázala obhájit ani před svými spolustraníky, kteří jsou jinak známi svojí mimořádnou poslušností.

Hlavní volební baštou CDU jsou ovšem důchodci, mezi nimiž má strana téměř padesátiprocentní podporu. A ti jsou zvyklí chodit k volbám pravidelně a házet to své straně už desítky let. Navíc je jich ve stárnoucím Německu hodně, podstatně více, než mladých. O tyto hlasy se CDU bát nemusí, o ty je připraví jedině kmotřička smrt.

Podpora stran mezi voliči nad 70 let věku

Rozhodnutí o vypsání případných předčasných voleb je na spolkovém prezidentovi Steinmeierovi. Federální parlament sám sebe rozpustit nemůže, i kdyby chtěl. S něčím takovým německá ústava nepočítala. Současná situace je bezprecedentní a zavedené postupy se nedají aplikovat.

Aspoň v tom nejsme sami, že?

*****************************

Hudební epilog
Na rozdíl od zavaleného vojáčka Angela Merkel ještě nedobojovala.

.