Mezi Egyptem a Spolkovou republikou se vytvořilo diplomatické napětí, na jehož počátku byla zdánlivá banalita, která ovšem skončila lidskou tragédií.

Je to jeden z příběhů souvisejících se současným „stěhováním národů“. Story, jakých bude bezpočet.

Smutným hrdinou je mladý Egypťan Mohamed Abdel-Fattah El-Naggar. Ze své vlasti odešel do Itálie, letos se přemístil do Německa. Podle obrázků z médií má tvář mladého chlapce, možná teenagera. Byl zadržen policií a umístěn do střediska pro uprchlíky.

Pak se stalo něco, co z příběhu udělalo mezistátní problém. Neboť jde stále o egyptského státního občana.

Mohamed byl přistižen při pokusu o krádež, zřejmě v obchodě. Dostupné zdroje jsou v této věci neúplné. Vše se odehrálo v Essenu, kde putoval do vězení a v něm se 16. července pokusil o sebevraždu oběšením. Hrůzný čin nedokonal, byl převezen do jedné z essenských nemocnic a zde navzdory péči lékařů 22. července zemřel.

To je první dějství této kauzy. Druhé následovalo: Mohamed byl zpopelněn, což samo o sobě představuje pro muslimy problém (z kontextu je zřejmé, že šlo o muslima, nikoli např. o kopta) a zřejmě bez řádného náboženského obřadu byly jeho ostatky uloženy na městském hřbitově v Essenu.

To samo o sobě vyvolalo z egyptské strany, jak rodiny, tak káhirských úřadů, velkou nevoli. Objevily se otázky, proč nebyla egyptská diplomatická mise v Německu řádně informována a konzultována. Věc ještě vyostřil otec zemřelého, který pro arabskou satelitní televizi Al Hayah TV bez jakéhokoli důkazu tvrdil, že jeho syn byl v kriminále německou policií umučen k smrti a káhirské úřady v první reakci požadovaly vyšetřování „zabití Egypťana v německém vězení“, některé egyptské servery, například Aswat Marsiya, psaly přímo o vraždě:

- The Egyptian Embassy in Berlin sent an official letter to Germany’s foreign ministry requesting information regarding the murder of a young Egyptian man in a prison in the city of Essen. (Egyptská ambasáda v Berlíně zaslala oficiální dopis spolkovému ministerstvu zahraničí žádající informace týkající se vraždy mladého Egypťana v essenském vězení.)

Viděno egyptskou optikou jevila se německá strana ve značně nepříznivém světle a vypadalo to, že bude mít co vysvětlovat. Následné vyšetřování ale prokázalo, že mnohé bylo poněkud jinak, což muselo posléze uznat i káhirské ministerstvo zahraničí, nicméně napětí polevilo jen zčásti.

Německá strana, jejíž policii sotva můžeme s úspěchem podezírat z toho, že mučení ve vězení patří k jejím běžným praktikám (zlé jazyky pomlouvají Egypt, že to spíše patří do arsenálu její policie a tajné služby a poukazují na nejasný případ italského doktoranda Gulia Regeniho, v Egyptě brutálně umučeného, důkazy ale chybí), uvedla následující fakta:

- Mohamed se pokusil ve vězení oběsit a v dopise na rozloučenou uvedl, že si nepřeje, aby jeho tělo bylo přepraveno do Egypta. Odmítl rovněž, aby byly využity tzv. emergency contacts, tedy volání na TF čísla, na nichž by byly kompetentní osoby (včetně rodiny) uvědoměny o jeho smrti. V souladu s touto poslední vůlí pak bylo vcelku logické, že o ostatky se nikdo nepřihlásil a úřadům tedy nezbylo než provést kremaci a popel uložit na hřbitově.

Postup pochopitelný, ovšem druhá strana, rodina a egyptský stát, s ním příliš srozuměny nejsou. Egyptský portál Ahramonline ve středu (3/8) napsal, že tamní ministerstvo zahraničí provedení kremace odsoudilo, kromě náboženských důvodů také proto, že Egypt neměl možnost ohledat tělo a vyšetřit okolnosti Mohamedovy smrti. Ostatně ve zprávě je použita formulace „an alleged suicide attempt“, tedy údajný pokus o sebevraždu (viz obrázek níže). To působí dojmem, že Káhira německé oficiální verzi příliš nevěří.

Tomu by odpovídala i skutečnost, že ve čtvrtek (4/8) má na prokuraturu do Essenu přijet egyptský konzul, aby se seznámil se všemi písemnostmi, které se případu týkají. Hodlá rovněž zkoumat pravost dokumentů, zejména Mohamedův dopis na rozloučenou obsahující jeho poslední vůli.

Na jedné straně lidská tragédie, zbytečná smrt mladého člověka Na druhé straně ovšem problém, na němž má tento mladý člověk zásadní podíl. Smíšené pocity jsou rozhodně na místě. A v pozadí všeho otázka, co dalšího nás v „migračním věku“ ještě čeká? Nutno dodat, že toto je příběh z těch lepších, neboť při něm nemuseli zemřít, kromě samotného aktéra, další nevinní lidé. Těch horších se potenciálně musíme děsit permanentně. Taková je realita doby.