Australská vláda nedávno publikovala výsledky sčítání lidu v roce 2016. Ty potvrdily, co bylo všeobecně známo, že procento občanů čínského a indického původu, v celkové populaci 24,5 milionů, vzrostlo ze setin procenta před rokem 1970 do nynějších skoro pěti procent. Jelikož nedávno nastal přelom, kdy poprvé od evropského osídlení počet imigrantů z Asie převýšil evropské imigranty, přičemž Čína a Indie na tom mají lví podíl, dá se vypočítat, že v období dvaceti, třiceti let se Asiaté stanou nadpoloviční většínou v zemi. Austrálie se stane novou Indočínou se všemi důsledky, které nyní prožívá Malajsie s 26 % Číňanů nebo Fiji s 38 % Indů.

Je smutné sledovat, jak se země zříká svého dědictví, které jí sloužilo přes dvě stě let. A přesto si myslím, že Indočína Australis bude to nejlepší ze špatných řešení, která se nabízejí. Jelikož se bílí přestali množit, a to mimo jiné je podporováno politickou korektností ode dne, kdy jeden aktivista prohlásil že „50 % dětí jsou v podstatě homosexuálové“, imigrace se stala nevyhnutelnou. Způsobili jsme si to sami.

V Austrálii je imigrace pod vládní kontrolou a vláda je produktem politiky dne a měnících se „trendů“, které jsou souběžné se světovými trendy v Evropě a Severní Americe. V posledních padesáti letech, a speciálně po roce 2000, je v trendu úpadek pragmatismu a západní kultury ve prospěch naivního idealismu, pseudohumanismu a rezignace tváří v tvář útoku agresivních vnějších kultur. Australská státnost a národní hodnoty založené na britské tradici zákona a pořádku (law and order), pro které jsme sem my, myslící, imigrovali, se postupně hroutí, ale nikdo zatím nepředpověděl, co bude následovat - asi chaos, nová kulturní revoluce. Kontrola imigrace je nezbytná k národnímu přežití a i když se současná australská kontrola ilegální imigrace po moři mezinárodně chválí, visí na vlásku. Zatímco se imigrantské lodi načas zastavily, vláda zvyšuje kvoty „humanitárních“ imigrantů, které dováží, jako Frontex z Libye, a jejichž přizpůsobivost je ještě horší než těch mořeplavců. Takže komu se zavřela přední vrata, přichází zadem. Když „pokrokáři“ (to jest labouristé a zelení) vyhrají příští volby, je naděje, že se invaze 50 000 ilegálů za labouristické vlády z let 2009 a 2013 bude opakovat na ještě vyšší úrovni. Historicky různá vládní rozhodnutí přinesla zemi problémy: králíci, kteří se dovezli z Evropy, zaplavili zemi a zdeptali zemědělství. Pak dovezli agresivní žáby na kontrolu třtinových polí - žáby dnes pochodují dál a dál. Od sedmdesátých let vláda začala dovážet nepřizpůsobivé imigranty - ti dnes stojí stát miliardy za kontrolu terorismu nebo pouliční anarchie gangů, které v době „bílé Austrálie“ neexistovaly.

Takže, australská Indočína vypadá jako ta nejsnesitelnější budoucnost, v porovnání s možnými alternativami: Austrálie pod šárií, nebo pod afro-pacifickou kulturou primitivního násilí. I když vláda v rámci zachování etnické harmonie publikuje statistické údaje jenom vzácně a neochotně, to málo je dostatečně přesvědčující. Tak v počtu věznů nesporně vedou domorodci, ale ti tu byli první, takže si zaslouží shovívavost. Ale na dalších devíti místech v kriminalitě jsou nedávní migranti. Jižní Sudánci přesvědčivě vedou, s 701,6 vězni na 100 000 obyvatel - a to je ještě málo, protože nejvíce kriminálníků pochází z gangů nezletilých, kteří nejsou ve statistice zahrnuti. Další obyvatelé kriminálů, daleko méně početní, jsou ze Samoy, Vietnamu, Kolumbie, Rumunska, Afghánistánu, Libanonu, Nové Guinei a Iráku. Potom přijde Austrálie samotná. Ani tuchy o Číňanech a Indech! Takže imigranti zajisté obohacují Austrálii a zvyšují zaměstnanost policie a bachařů.

Australie rozlišuje několik kategorií imigrantů. Ta největší kategorie, „skilled“ (zkušení), zahrnuje oficiální migranty, kteří zažádali o vízum, podrobili se bodovému systému a policejní kontrole, zaplatili tři nebo sedm tisíc dolarů a byli přijati bez nároku na sociální dávky po dva roky. Většina Indů a Číňanů patří do této kategorie. Ti vytvářejí nové hodnoty. Ta čtvrtina Indů, co živoří v Indii na chodnících, s příjmen pod těch 1,25 dolarů za den, by asi neprošla, a totéž platí pro odlehlé zchudlé čínské vesničany. Na druhé straně většina imigrantů, kteří berou více od státu, než kolik přispívají, dorazila pod vízovými třídami „humanitarian“ a „family migration stream“ (rodinná migrace), nejčastěji z utečenských táborů v Africe a muslimské Asii, na doporuční byrokratů ze Spojených národů. Tito dostali zaplacenou cestu do Austrálie, okamžité residenční vízum se všemi výhodami, pro které rodilí Australané pracovali po generace, přidělený dům nebo byt (na což 100 000 australských bezdomovců marně čeká). Toto dovážení utečenců je post-1970 vymoženost pseudohumanismu: zatímco za „Bílé Austrálie“ si stát vybíral imigranty z lágrů v Evropě, kam uprchli před komunismem a kde skutečně byli také inženýři a profesoři (trochu jiní než ti, kteří dnes přicházejí spasit Evropu), dnes jsou „humanitární“ imigranti sbírání ze zemí s nejhoršími HDI (index lidského vývoje), z nichž nejlepší skóre má Írán (pořadí 88 ze 189 států) a kde dva imigranty-produkující státy jsou na absolutním dně. Pro porovnání, Austrálie s Kanadou sdílejí HDI 2 (Česko, pro zajímavost, mělo HDI 35 v roce 2009). HDI dost úzce koreluje s průměrným IQ, HDP, a jinými ukazateli národního úspěchu.

Čtenář se může ptát, co má Austrálie co dělat s Českem a Evropou a proč o tom píši. Je příkladem pro srovnání a prognozu demografického vývoje na Západě. Jakožto ostrov obklopený mořem s vládou jednoho státu, která by měla respektovat zájmy země a voličů, se Austrálie potýká se stejnými problémy jako Evropa a Česko. Kořen světových problémů je přelidnění, které bují v chudých a zaostalých státech, zatímco osvícený Západ žije v radovánkách, kde jsou děti na obtíž. Takže imigrace vzkvétá a bude jí více, ať už ji chceme nebo ne. Ukrajinci mohou být výborní imigranti, ale jejich země se také drasticky vylidňuje. Čína a Indie, částečně Vietnam, s přebytkem lidí (v Austrálii je Vietnam číslo 4 mezi vězni-kvůli pašování drog) jsou tudíž ty nejméně špatné alternativy. Jak Číňany a Indy přilákat, když nutnost zavolá? To je na vás. Má rada Česku je: hádejte se a perte se mezi sebou kvůli vnitřním politickým triviím, ale absolutně nedovolte příliv nepřízpůsobivých imigrantů zvenčí, bez ohledu na to, jak sladce Frau Merkel káže. Jak jednou utečenci zapustí kořeny a začnou sponzorovat nekonečné rozvětvené rodiny a volit jako občané, nezbavíte se jich, a jak se jednou začne státní loď potápět, půjdou pod hladinu všichni. A ty „nezvýhodnění“ světa ztratí mecenáše, kteří do nich nahustili biliony s mizivým výsledkem. Takže, blaho Česka před cyklistickými stezkami! Běhá mi mráz po zádech, jestli si Česko zvolí dalšího prezidenta-lidumila.