Západ sice verbálně podporuje Ukrajinu vehementně, nicméně je zřejmé, že o válce na Ukrajině rozhodne krutý čas.

Ministr zahraničí USA prohlásil, že Ukrajina již dobyla zpět přes 50 % Ruskem obsazených území a CNN oznámila „druhou fázi ukrajinské ofenzívy“. Jak se ona druhá fáze ofenzívy vyvíjí ale zatím není jasné. Rusko ukrajinský útok potvrdilo ale stále hovoří o tom , že ukrajinská ofenzíva selhala. I naše média hovoří o velkých ztrátách ukrajinské armády a uvádějí , že i podle výroků ukrajinských velitelů útoky pokračují , Rusko má mnoho obětí a mnoho obětí má i ukrajinská armáda. Začíná se tedy skutečně projevovat nedostatek tak zvané „živé síly“ na ukrajinské straně, což je vojenský terminus technicus pro nedostatek vojáků.

Tuto situaci ostatně předvídali i naši vojenští experti. Podle Petra Pavla , který byl ve velení NATO, má Ukrajina jenom jeden pokus na osvobození okupovaných území a pak bude muset jednat. Zatím to na žádný průlom nevypadá a přesto vedení Ukrajiny na čele s prezidentem Zelenským stále hovoří o osvobození všech okupovaných území včetně Krymu.

Rusko po odstoupení z obilné dohody začalo systematicky ničit ukrajinské přístavy dokonce i u hranic s Rumunskem a je tak zřejmé, že chce zamezit jakékoliv přepravě zboží z ukrajinských přístavů. Konflikt tak směřuje ke stále horším vyhlídkám pro Ukrajinu. Země v nejisté situaci s možností neustálých ruských útoků na infrastrukturu sotva může realizovat rekonstrukční investice i kdyby na to měla dost finančních prostředků. Konflikt tak může skončit jakýmsi patem či tak zvanou „petrifikací“ konfliktu.

Tímto způsobem skončila korejská válka a do dnešního dne není uzavřena mírová smlouva. Severní Korea je jadernou velmocí a její obyvatelé sice nemají co jíst ale mohou velebit své vůdce. A hodí se to i Rusku, které s režimem v severní Koreji udržuje přátelské vztahy.

Je tak jasné že Ukrajina bojuje doslova o svou budoucnost. Rusko chce Ukrajinu vymazat z mapy světa a rozhodně nechce Ukrajinu v hranicích při rozpadu SSSR v roce 1991. Krymu ani Donbasu se nevzdá a bude tak vytvářet stálý pocit ohrožení v obyvatelích Ukrajiny.

Za této situace je zřejmě nutné zhodnotit ukrajinskou politiku vůči Rusku obecně. Za zcela zásadní chybný předpoklad ukrajinské politiky považuji ignorování ruského jaderného potenciálu. Ten je vlastně jediným důvodem proč se NATO do konfliktu zapojilo pouze dodávkami zbraní, nevyhlásilo bezletovou zónu a nepřijalo Ukrajinu do NATO. Ruské vyhrožování jadernými zbraněmi totiž vůbec není radno podceňovat. Pokud by se cokoliv v neprospěch Ruska vyvíjelo, má Rusko jaderné zbraně v záloze. Rusko sází na to, že NATO nebude kvůli Ukrajině riskovat jaderný konflikt.

Čím déle se bude válka na Ukrajině táhnout aniž by Ukrajina získala okupovaná území, tím se naděje na zachování Ukrajiny v hranicích před válkou vzdálí. Válka na Ukrajině tak není konfliktem ala Irák či Afghánistán. Za rok touto dobou bude už v USA na plné obrátky běžet předvolební kampaň prezidentských voleb. Republikáni nejsou zdaleka tak žhavými podporovateli Ukrajiny a bývalý prezident Donald Trump s oblibou tvrdí , že by válku ukončil během jednoho dne. To nevypadá na respektování politiky Ukrajiny.

Jsem s rodinou na dovolené v Řecku a jsou tu i Ukrajinky mluvící česky s dětmi. Zaslechl jsem i argumentaci, že česká vláda se nestará o naše občany a podporuje Ukrajinu a Ukrajinci se jezdí rekreovat a Češi na to nemají . Podotýkám, že existují i u nás nízkopříjmové skupiny obyvatel které si dovolenou u moře nemohly dovolit ani před válkou na Ukrajině. Ale taková je politika. Právě kvůli „obyčejným“ Ukrajincům bych uvítal konec války na Ukrajině . Obávám se , že toto přání naráží na „tvrdou realitu“ světové politiky a Ukrajina tak bude krvácet dál včetně ztráty nadějí na normální život pro své obyvatele.