Co vás, pane Hvížďalo, zaujalo tento týden v mediální krajině?

Jak média ve světě reagují po sto dnech ve funkci na první ženu v čele The New York Times, které mají za sebou 160 letou existenci a nyní zaměstnávají 1200 redaktorů. Jde o sedmapadesátiletou Jill Abramsonovou, investigativní novinářku, která na sebe v posledních letech asi nejvíc upozornila tím, jak rozpletla aféru prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monicou Lewinskou. Byla to totiž ona, která ukázala na to, že tuto aféru rozmazal na internetu bloger Kenneth Starr, což byl ve skutečnosti prokurátor, který měl vyšetřit, jak to bylo. Podle některých odborníků paní Abramsonová jen přistoupila na teorii manželů Clintonových. Zároveň je ale pravda, že tento příběh je pro ni typický: vždy ji zajímal vztah mezi mocí advokátů a lobbistů, politikou a sexem.

Co tato žena dělala před tím, odkud přišla?

Do New York Times přišla v roce 1997, po absolvování Harvardu, kde studovala historii, nejprve pracovala jako reportérka ve Washingtonu a šéfovala právnímu časopisu, později přešla jako vedoucí reportérka do Wall Street Journal, kde vedla kancelář ve Washingtonu. Ve zmíněném roce 1997 se setkala se svou kolegyní z NYT, která se jí zeptala, jestli nezná nějakou schopnou novinářku, protože její list někoho shání. Ona prý bez váhání odpověděla: Znám, sebe! V NYT začala hned jako zástupkyně šéfredaktora a šéfovala kanceláři ve Washingtonu, později měla ve stejné pozici na starosti zpravodajství a celé papírové vydání a od konce září 2011 je šéfredaktorkou či jak se v USA říká výkonnou editorkou všech vydání NYT. Ve všech funkcích působila jako první žena v dějinách listu. Její bývalý šéf o ní říká, že "má v kalhotech víc koulí než newyorští Yankees", tedy basketbalové mužstvo New York Yankees. Ken Auletta, který otiskl její portrét v New Yorkeru, o ní napsal: "Je neobyčejně dobrá, protože má cit přijít na motivy jednání různých lidí, umí jít do hloubky a dovede pochopit a rekonstruovat pozadí událostí." Léta přednáší na univerzitách, v současné době na Columbia University v New Yorku.

S jakým zadáním paní Abramsonová nastoupila do redakce NYT?

Nejprve bych měl říci, v jakém stavu byly noviny, když nastoupila do funkce. Před dvěma lety to vypadalo, že deník může dokonce zaniknout, a uvažovalo se, že by mohl být jen na internetu. V minulém roce zpoplatnil internetové stránky a začal vydělávat o něco víc, než se očekávalo. Ve třetím čtvrtletí se zvýšily příjmy o devět procent v porovnání s týmž čtvrtletím v předminulém roce. Náklad sice od roku 2007 spadl z jednoho milionu a 40 tisíc na 770 tisíc prodaných výtisků, ale nedělní vydání naopak stouplo na milion 300 tisíc výtisků. Novinám také hodně pomohl mexický miliardář Carlos Slim, který jim půjčil 250 milionů, celkově prý tyto noviny mají dluh ve výši jedné miliardy dolarů. Její předchůdce Bill Keller, který odešel na volnou nohu, aby mohl vykonávat spisovatelské povolání na plný úvazek, noviny protáhl nejhorším obdobím a na ni čeká je proměnit. Připomeňme ještě, že pan Keller musel překonat i problémy, které po sobě zanechal reportér Jayson Blair v roce 2003, který si reportáže vymýšlel, a i s Judith Millerovou, která psala v roce 2004 o tom, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Po ní to opakoval celý svět. Ona si tyto informace, které unikaly z vlády, ale bohužel ověřovala u bývalého iránského generála, který je právě dodával i vládě.

A jak chce proměnit NYT paní Abramsonová?

Její hlavní úkol, jak sama říká, je ubránit vysoký standard žurnalistiky proti povrchnosti internetu, i když musí zůstat i na internetu jedničkou. Zároveň, jak napsala třeba Isabell Hülsenová v newsmagazinu Der Spiegel: "Nová šéfredaktorka musí uklidnit atmosféru v redakci a dodat novinářům sebevědomí, ale musí to učinit tak, aniž by svou tvrdostí jejich sebevědomí poškodila." Její největší předností je podle kolegů to, že umí myslet za roh. První personální kroky nové šéfredaktorky byly pro mnohé ale přesto velmi překvapivé: Z recenzenta restaurací učinila šéfa domácí rubriky, ekonomického redaktora jmenovala vedoucím kanceláře ve Washingtonu, a to krátce před letošním zahájením prezidentské kampaně. Smyslem těchto změn je zřejmě v její snaze rozbít zaběhlá klišé, která fungují v každé redakci, a s tím ji do této funkce jmenoval asi i vydavatel Arthur Ochs Sulzberger junior. Totiž ani ona sama nesplňovala desetiletími zaběhlou praxi, že šéfredaktor musí být muž, který strávil půl života v NYT a půlku té doby z toho ještě jako zahraniční dopisovatel, aby měl velkou zkušenost. Jill Abramsonová z toho nesplňuje ani jednu podmínku. Kanadský novinář Peter Adler mi napsal, že mu paní Abramsonová připomíná pianistku na Titaniku, která ještě navíc nezná moc noty.