Nakladatelství univerzity v Yale nedávno vydalo knihu Anderse Aslunda s názvem Ruský klanový kapitalismus.

Americký ekonom a člen washingtonské Atlantické rady Anders Aslund byl čtyři roky poradcem ve vládě Jegora Gajdara. Ve své nejnovější publikaci tvrdí, že Putin fakticky zdědil již rozjetou a velmi úspěšnou reformu, kterou sám fakticky nikám dál neposunul.

„Zlatá dekáda“ Ruska, jež trvala zhruba do roku 2008, a která je oficiální propagandou přičítána Putinovi, byla ve skutečnosti výsledkem Jelcinových reforem. Finanční krach roku 1998 napomohl nastartovat proces fundamentálních reforem, jejichž ovoce Vladimir Putin mohl klidně sbírat.

V Aslundově interpretaci energický rozvoj ruského hospodářství se mohl obnovit také pro krizi roku 2008, kdyby ho Vladimir Putin nepodrobil cílené mutaci a netransformoval ho v „autoritářskou kleptoktacii“. Dopomohla mu k tomu drahá ropa, jejíž ceny jsou neodolatelným pokušením pro ruské úředníky. Na rozdíl od Norska, kde ceny ropy byly využity pro stimulování ekonomiky, pro Rusko se staly prokletím, které plodí korupci a brzdí vývoj.

Po roce 2004 a po odcizení Jukosu započalo prudké obohacování Putina a jeho okolí. V čele s ruským prezidentem byl vytvořen systém přerozdělování příjmů státních podniků mezi nejbližšími spojenci Putina.

Aslund cituje slavnou americkou ekonomku Karen Dawishovou, autorku knihy Putinova kleptokracie: „Skupina osob kolem Putina zasvětila život faktickému loupežnictví, které svým rozsahem nemá obdoby.“

Odporná kleptokracie vytvořená Putinem v Aslundově podání spočívá na čtyřech velrybách: první jsou jeho přátelé z dob leningradského KGB, kteří dodnes kontrolují bezpečnostní, státní a soudní aparát. Druhou velrybou jsou státní podniky v čele s lidmi osobně oddanými Putinovi, třetí jsou kamarádi z dětství, z nichž se stali miliardáři díky povolenému rozkrádání státního majetku, čtvrtou velrybou jsou off-shory hlavně ve Spojených státech a Velké Británii, kde díky tradici anonymity se ruské peníze dají snadno schovat.

Cílem knihy, jak říká sám Aslund, je ukázat, jak Putin zastavil ekonomický rozvoj Ruska a co to znamená pro svět.

Je třeba si uvědomit, že ruské peníze ve výši až 800 miliard dolarů jsou vyvedeny do ciziny a zaparkovány v nemovitostech. Anders Aslund tvrdí, že investice do ruského hospodářství nečiní 30 procent HDP, jak tvrdí ruská statistika, nýbrž jen 20 procent a průměrný růst v Putinově době nedosahuje 7 procent, nýbrž 1 procento.

Putin konsolidoval svou politickou moc pomocí nebetyčné korupce. Je to velmi účinná korupce, která pracuje v jeho prospěch a ku prospěchu jeho nejbližších přátel.

Ve své knize Ruský klanový kapitalismus Anders Aslund razí tezi, že Putin ve skutečnosti realizuje právě takový program, který od prvopočátku měl v plánu. Jenže aby ho naplnil v úplnosti, potřeboval se stát neomezeným samovládcem, což se mu bohužel podařilo.