Další kniha sedmadevadesátiletého Helmuta Schmidta

Německé nakladatelství Beck v Mnichově vydalo letos další knihu bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, který letos oslaví 97. narozeniny, s názvem Co bych chtěl ještě říci.

V dvěstěpadesátistránkové knize se tato neobyčejná osobnost německé politiky svěřuje s tím, jaké měla v životě vzory, přátele, a zároveň pojmenovává nejvážnější změny, které lidstvo potkaly v posledních letech.

Za úplně nejdůležitější změnu Schmidt považuje zečtyřnásobení obyvatelstva na naší planetě z jedné a půl miliardy na sedm miliard, přičemž za toto navýšení může nárůst obyvatelstva pouze v tzv. rozvojových zemích: v Africe, Asii a Jižní Americe.

A naopak počet obyvatelstva v Evropě je v principu konstantní, ale obyvatelstvo povážlivě stárne, což ohrožuje existenci sociálního státu.

Druhou důležitou změnou je podle Schmidta globalizace: od osmdesátých let minulého století existuje tzv. světový obchod. A od devadesátých let v tomto světovém obchodě hrají důležitou roli kromě Spojených států a Evropské unie i Číňané, Rusové, Indie a Brazílie, ale i Saúdská Arábie a Indonésie.

Navíc od poloviny tohoto století budou Spojené státy dvojjazyčné a většinu voličů budou tvořit Afroameričané a Hispánci, kteří budou mít úplně jiné priority: ostatní svět je nebude již tolik zajímat jako vzdělání jejich dětí, sociální zajištění a zaopatření ve stáří.

Za třetí nejdůležitější změnu tento politik považuje zavedení internetu, tedy úplné propojení všech se všemi, která má své konsekvence, jaké si nejsme ještě schopní uvědomit.

Ještě nevíme, jak tato skutečnost změní naši civilizaci, ale jedno se Schmidtovi zdá být zřejmé: že internet může přivést do krize naší demokracii, což souvisí i s tím, že většina obyvatelstva již žije ve městech.

Na začátku 20. století ještě většina lidí bydlela na vesnicích a každý měl svou chalupu nebo dům. Když dnes žije velká část lidí v městech s deseti či dokonce dvaceti miliony obyvatelstva, počítáme-li k tomu i periferie, roste díky sociálním sítím možnost s nimi manipulovat, což konec konců dokazuje i snadnost, s jakou se čím dál tím více mladých lidí nechává ovlivňovat džihádisty.

V závěru knihy se Helmut Schmidt přiznává, že je ale pouhý eklektik a že jeho názory a podněty pocházejí hlavně z dějin, filozofie, náboženství, literatury a hudby. Z těchto zdrojů se naučil na lidský život dívat se stoickým klidem, který vede k tomu přijímat svůj vlastní osud s odevzdaností.

Diktuje mu život nevidět jako nějaký abstraktní princip, ale jako řadu konkrétních úkolů. Na samém konci knihy ale konstatuje, že si sice člověk může nařídit jistou vnější odevzdanost, ale uvnitř není nikdy v klidu.