Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996JIŽNÍ AFRIKA: Po apartheidu a fotbalovém šampionátu – 2
Tehdy to byl John Smuts International Airport, s jménem Jan Christiaan Smuts - významný to politik, státník, britský polní maršálek za druhé světové války. Též filozof, občas citující výrok své manželky „Pán Všemohoucí udělal velkou chybu, když stvořil nebílou rasu.“
Tehdy se muselo do metropole taxikem nebo autobusem. Nyní v roce 2010, z téhož letiště s jménem Oliver R.Tambo, bývalého prezidenta nyní dominující politické strany ANC (African National Congress), dopravu obstará Gautrain, ultramoderní high-speed vlak. Podstatný věru rozdíl, v porovnání s dřívějškem.
„Ano, vládli tu rasisté, ale taky asi větší realisté,“ poznamenal tam už delší dobu sídlící český našinec a pokračoval zmínkou o Carlton Center, zda si ještě pamatuji.
Ano, ovšem si pamatuji – pozoruhodný architektonický výtvor, kulturní skvost, tam jsem o jednom odpoledni viděl Formanova Amadea.
Teď už ale svatostánek nefunguje, zdevastován mimo provoz, jakož i přilehlé ulice, kdysi s luxusními obchody, nyní jen opuštěná spoušť. „Můžeš vytáhnout černocha z buše, ale obráceně to nejde – však si na tuhle moudrou zkušenost ještě pamatuješ,“ dodal našinec a pokračoval s varovnou informací, že dřívější vlády sice nedodaly, ani nepředstíraly občanskou rovnost, ale bezpečnost v ulicích zaručily a ta již totálně pominula. Zda prý jsem si všiml, jak na křižovatkách s dopravními signály automobily mezi sebou udržují dostatečnou vzdálenost.To je opatření proti tzv. carjacking, když černí výrostkové přepadají na zelenou čekající vozidla, jich se zmocní, řidiče se spolujezdci případně postřílejí. Proto ten odstup, v případě nebezpečí s možností vymanévrovat a vyrazit vpřed – červená, nečervená.
Značná to cena za dosaženou svobodu. S dalšími, i nečekanými kontrasty.
Ačkoliv systém multipartajní demokracie zůstává oficiální normou, tou zdaleka nejmocnější politickou stranou je ANC, s převážnou, téměř absolutní podporou černošského obyvatelstva. ANC až do roku 1969 odmítala do svých řad přijímat příslušníky jiných ras. Tedy i Joe Slovo, běloch komunista, celoživotní nepřítel apartheidu, se nekvalifikoval. Nyní to oficiálně je non-racial strana, otevřená všem.
Ne že by se do ní běloši hrnuli: v roce 1994, 60% jich hlasovalo pro opoziční National Party a pouze 4% pro ANC (získavší 92% černošských hlasů).
Ve vládě s 35 ministry, 4 jsou běloši, a z 9 provincií, jen v jedné (Western Cape), v čele není ANC politik, ale běloška (Helen Zille). Je to též jediná provincie s početným etnikem míšenců (Coloreds), kteří na rozdíl od černochů nemají své kmeny, různé domorodé řeči, jejich jazykem je afrikaans, řeč bělošských Burů.
Prezident, hlava státu, je volen na jedno období pěti roků. Za dosavadních šestnáct let se ve vrcholném úřadě vystřídali čtyři předáci. Thabo Mbeki byl v roce 2006 vystrnaděn Jacobem Zumou, příslušníkem kmene Zulu. Zuma dává přednost polygamii, je opředen řadou skandálů, řízněji si počíná s bujnou korupcí, je méně rasově háklivý a hlásí se k principu „nonracialismu“.
Složení obyvatelstva: 49 milionů, z nichž téměř čtyři pětiny (79%) jsou černoši, necelá jedna desetina (9%) jsou jak běloši, tak míšenci, a 3% Asiatů.
Černoši místo sebeoznačení „black“ teď dávají přednost slovu „African“, což vede k protestu Burů, jejichž dilema si zaslouží pár podrobností v následující podkapitolce.
Z celkového počtu 4,5 milionu bělochů jejich většinu (3 mil.) tvoří Burové (Boers – předpokládám, že odvozenina z germánského „farmáři, sedláci“) , potomci s holandskými, francouzskými a německými kořeny. Jsou sice běloši, ale nejsou Evropané. Jsou bílý kmen s jedinými svými kořeny v africkém kontinentu, již po víc než tucet generací. Nejsou kolonialisté, však nebylo koho kolonizovat. Když dorazili k mysu Dobré naděje v roce 1652 – čtyři roky po Třicetileté válce, potulovalo se tam jen pár nomádských Hotentotů a ještě primitivnějších Křováků. Tedy žádní Zulové, Xhosové, kmeny Sotho, Tswana, Ndebele, dnešní většina národa dostavivší se ze severu později.
Víme, jakou kardinální roli hrál český jazyk v dramatu českého národního obrození. My jsme si oživovali cosi dávného, kdežto Burové si svou řeč zvanou africaans (sice stále zní chrchlavě, nemelodicky, ale holandština už to dávno není) zkodifikovali teprve ve dvacátém století. Své řeči dokonce postavili velikánský pomník.
Anglicky mluvící Jihoafričané kontrolují ekonomiku, patří jim průmysl, kdežto Burákům patří půda, na níž s černými čeledíny pracují, černochům rozumějí, mají je rádi jako jedince, ale dost se děsí jejich množství. Burové nemají zámořskou zemi, původní domovinu, kam odjet a uschovat se před nepřízní budoucnosti. Není zem, tedy ani Holandsko, kde by se svou mateřštinou domluvili.
Za předchozího režimu stát to byl oficiálně dvoujazyčný a každý politik, aby mohl obstát, hovořil jak anglicky, tak v afrikaans. Ve svých proslovech, jak jsem mnohokrát sledoval, přecházeli bez obtíží z jednoho jazyka do druhého, tam a zpět.
Teď ale došlo k podstatné změně - ponížení afrikaans k jedenácti kmenovým jazykům xhosa, zulu, ndebele, atd. – a angličtina, jež je původním rodným jazykem jen 8 procent Jihoafričanů, se stává jedinou oficiální celonárodní lingua franca státu.
Burům na dobré náladě nemohou přispívat ANC radikálové, prospěvující krvelačný song „Kill the Boer!“ Od doby pádu apartheidu došlo k zavraždění tisíce farmářů a dvou tisíc jejich rodinných příslušníků.
Tehdy, v roce 1994 , po desetiletích mismanagement („špatné správy“), bojkotu, sankcí a domácích násilných. protestů,. se ekonomika země blížila bankrotu. Od té doby se export zdvojnásobil, zadluženost státu se snížila o polovinu.
Jižní Africe se dostává hodnocení „middle-income developing country“, s průměrným výkonem GDP 10 000 USD per capita.. Její hospodářství je 24. největší na světě a v rámci afrického kontinentu kolos se 40 procenty celkového výkonu. Velmi značné je její přírodní bohatství: 90% světových zásob platiny, 80% manganu, 70% chromu, 40% zlata. (Proto mám potíže uvěřit statistikám, že dolování nerostného bohatství se podílí pouhými 3 procenty na GDP – v porovnání se 14% v roce 1980.)
Vzdor ujišťování vládními zdroji o podstatném zvyšování životní úrovně téměř polovina (43%) černošského obyvatelstva žije, přežívá, na ekvivalent necelých dvou dolarů denně, jejich obydlím jsou bídné chatrče.
A většina bělochů teď po apartheidu žije lépe než většina černochů. (Tabulka SAIRR, zdroj The Economist, 5.6.2010:Spec.11: Procento černochů a bělochů v nejnižší příjmové kategoii – 83% a 16%, v nejvyšší kategoriin 6,5% a 77,4%). Nezaměstnanost je značná: 30% černochů, 50% její mládeže, 15 až 24 roků, kdežto postihuje pouhých 6% bělochů.
Jihoafrické ekonomice se dostává extrémního hodnocení (World Economic Forum): v prozatím nejposlednějším Global Competetiveness Report se umístila v první desítce z počtu 133 zemí, při uplatnění kritérií jako kvalita finančních trhů, ochrana investorů, účetní kontrolní standardy a rozumné bankovní předpisy.
Jenže tatáž ekonomika se ocitla v úplně poslední desítce v hodnocení nedostatku pružnosti na trhu práce, bídného výkonu ve výuce matematiky a vědy, nedostatku inženýrů a vědců, a dopadu zločinu na celou hospodářskou oblast.
Rovněž se příliš nedaří úspěšně konkurovat na zahraničních trzích a též se projevuje nedostatečná schopnost přilákat zahraniční investory. (V oblasti zahraničního obchodu příliš nepřekvapuje, že Čína předběhla Ameriku, Japonsko, Německo, Velkou Británii jako největší obchodní partner Jihoafričanů.)
Vzdor snaze polygamického prezidenta Zumy prosazovat princip „non-racialismu“, rasové kategorie se stále používají,dočítám se, že lidé jsou jimi údajně posedlí. Rasové kategorie z doby apartheidu prý stále platí – s podstatným však rozdílem, že prý každý si může vybrat, za koho že se považuje - nic mu není nařizováno, diktováno.
Ještě nám zbývá několik témat – setrvávající socio-ekonomická nerovnost, vzdělání, zdraví, zločinnost, korupce, důkladné to bolehlavy.
Poznámka redakce: Před pár dny vyšla další autorova knížka, tentokrát s názvem Z Hongkongu na ostrov, který nebyl. Zážitky z putování po světě jsou doplněny spoustou autorem pořízených fotek. 224 stran, cena 263 korun.
Neoficiální stránky Oty Ulče
