19.3.2024 | Svátek má Josef


IZRAEL: Zrušení čtyř židovských osad anulováno

27.3.2023

Izraelská vláda tento týden prosadila v parlamentu zákon, který ruší legislativu z roku 2005 o vyklizení čtyř židovských osad na Západním břehu. Zanikly v témže roce v rámci jednostranného izraelského stažení z Pásma Gazy, které provedl tehdejší premiér Ariel Šaron. Nový zákon kabinetu Binjamina Netanjahua je vítězstvím pro ultranacionalistické koaliční partnery, prvním krokem k obnově zrušených osad a nebezpečným tahem s potenciálně neblahými důsledky. Navíc byl přijat pouhé dva dny poté, co Izrael na summitu s Palestinci v egyptském Šarm aš-Šajchu slíbil, že se zdrží akcí, které by mohly vyhrotit už tak dost výbušnou bezpečnostní situaci.

Ariel Šaron byl zpočátku velkým zastáncem budování osad na území Judska a Samařska, které Izrael obsadil v šestidenní válce. Časem však názor změnil a v roce 2003 navrhl jednostranně vyklidit Pásmo Gazy a čtyři osady Chomeš, Ganim, Kadim a Sa-Nur na Západním břehu, které byly vklíněny mezi palestinské vesnice. Panoval názor, že jejich zrušení uklidní násilnosti Palestinců. To se však nestalo a Šaron se nedočkal pochvaly ani za stažení z Gazy – většina zemí dodnes pásmo považuje za „okupované“, přestože tam už 18 let nežije jediný Izraelec. Navíc jsou důsledky Šaronova kroku tragické – Pásmo Gazy ovládli teroristé hnutí Hamás, kteří ohrožují Izrael raketami, zuřivě zbrojí, vštěpují školákům nenávist vůči Izraeli a usilují i o ovládnutí Západního břehu.

Jednostranná evakuace se však líbila Američanům a prezident George Bush za ni písemně uznal velké bloky osad na Západním břehu jako součást Izraele a slíbil, že Washington už v rámci očekávaného dvoustátního řešení nebude trvat na izraelském stažení k hranicím před šestidenní válkou v roce 1967, jak to dodnes požadují Palestinci. Bush vyjádřil naději, že se obě strany dohodnou na územních výměnách.

Izraelská pravice byla proti odchodu z Pásma Gazy a osad na Západním břehu. Vyklízení provázely intenzivní protesty, blokování příjezdových silnic, divoké potyčky odpůrců evakuace s vojáky, kteří měli osadníky odvézt, a srdceryvné scény plačících Izraelců, které vojáci násilím odnášejí z jejich domů a synagog. Nacionalisté považovali Šaronovo rozhodnutí za zradu, nespravedlnost a národní tragédii a nikdy se s ním nesmířili. Smutnou dohrou byla i demolice obřích skleníků v Pásmu Gazy tamějšími Palestinci na „oslavu“ izraelského stažení. Izraelci jim tyto dokonale vybavené skleníky nechali s tím, že Gazanům poskytnou bohatý zdroj obživy, ale Palestinci v nich rozkradli, co mohli, včetně vodních čerpadel a trubek, a zbytek nenávratně zničili, stejně jako funkční infrastrukturu nebo plodná pole.

Výjevy z evakuace vyvolaly celonárodní trauma. K rozladění mnoha Izraelců přispěla i neschopnost vlády najít pro vystěhované osadníky nové bydlení a práci. Dostali sice finanční odškodnění, ale trvalo to dlouho, a přestože se vyklizení týkalo jen asi devíti tisíc obyvatel jednadvaceti osad v Pásmu Gazy a čtyř na Západním břehu, až 60% z nich bydlela i po devíti letech v provizorních příbytcích. Ještě dva roky po vyklizení neměla více než polovina evakuovaných práci a většině klesla životní úroveň. Potíže s přesídlením a reintegrací několika tisíc evakuovaných osadníků ukázaly, jak je nerealistické očekávat, že by Izrael v rámci nějakého urovnání s Palestinci vyklidil větší část Západního břehu, kde dnes žije skoro půl milionu Izraelců.

Především ultranacionalisté nikdy nepřestali doufat, že se do vyklizených oblastí zase vrátí, a někteří dokonce dodnes věří, že budou znovu žít v Pásmu Gazy. Pravidelně se snažili do vyklizených osad na Západním břehu proklouznout a obnovit je; v Chomeši se neustále opakoval koloběh zakládání obytných jednotek a jejich demolic armádou. V roce 2007 navíc Nejvyšší soud zakázal Židům do Chomeše vstup, protože jde o půdu palestinských vlastníků.

O zrušení platnosti zákona o evakuaci z roku 2005 a porušení izraelského slibu Američanům rozhodlo pouhých 31 poslanců 120členného Knesetu, převážně z nacionalistických stran Náboženský sionismus a Židovská síla. Proti byla i řada koaličních zákonodárců a opozice k hlasování vůbec nepřišla.

Spojené státy nový zákon ostře kritizovaly. Dokonce si předvolaly izraelského velvyslance, což se moc často nestává, a řekly bez obalu, že jde o provokaci a porušení osmnáct let staré izraelsko-americké dohody i té nedělní z Šarm aš-Šajchu. Kritika přišla i z Jordánska, Evropské unie, OSN a samozřejmě od palestinské samosprávy.

Premiér Netanjahu byl proto nucen vydat prohlášení, že Izrael „nehodlá budovat nové osady“, ale není jasné, zda měl na mysli i ty čtyři zrušené.

Jejich obnova však zatím možná není a vyžaduje souhlas velení izraelské armády, který minimálně během probíhajícího ramadánu nepadne. Nový zákon však Izraelcům umožňuje do zrušených osad legálně vstoupit, což bylo dosud možné jen se souhlasem armády; a do Chomeše taky hned několik set nadšenců vniklo. Takové akce ovšem zvyšují pravděpodobnost útoků Palestinců a jejich střetů s osadníky. Zrušené osady leží nedaleko palestinských měst Dženín a Náblus, která jsou hnízdy radikálních ozbrojenců. Armáda bude proto muset rozmístit v oblasti stovky vojáků. Nový zákon také povzbudí osadníky k zakládání dalších ilegálních osad a už vůbec nepřispěje k uklidnění bezpečnostní situace, jak Izrael slíbil minulou neděli v Egyptě.

Vysílal ČRo Plus