Přiznám se, že jsem měl obavy. Z toho, že Arabové zneužijí práva izraelských Židů uspořádat ve svém hlavním městě tradiční pochod s vlajkami a vyvolají krvavé nepokoje, načež teroristé v Gaze zahájí další raketovou agresi.

Píšu tento článek v poslední hodině 15. června (SELČ) – s úlevou, že má předtucha se nenaplnila. Někdy je fajn se mýlit.

Ano, Arabové neodolali pokušení a na řadě míst zaútočili na izraelskou policii, která byla tentokrát perfektně připravena. Házeli zejména kameny; děsivý byl pohled na policistu, kterého zřejmě zasažený kůň shodil na zem. Mezi útočícími Araby (nevím, proč je i izraelská média označuje jako Palestince*) byli zranění (cca tři desítky) i zatčení (necelá dvacítka).

* Termínem „Palestinec“, správně palestinský Arab, by se měl označovat občan Palestinskoarabské autonomie (PA), ne mechanicky každý Arab, přestože nemůžeme vědět, zda ten či onen Arab útočící na izraelskou polici je občanem PA, Izraele nebo Arabem s trvalým pobytem v Jeruzalémě. Arabský občan Izraele přece není „Palestinec“.

Vystřelit rakety si Hamas netroufl, nicméně z Pásma Gazy přiletěla na izraelské území řada zápalných balonů, které způsobily poměrně rozsáhlé a četné požáry (server Ynet uvádí číslo 26). Bude zajímavé sledovat, pro jakou formu odpovědi se rozhodne nová Bennettova vláda**.

Pochod provázela i válka slov. Izraelské servery uvádějí, že v jedné části akce bylo možné slyšet ze strany pochodujících skandování „Smrt Arabům!“ Nejsem jediný, kdo si myslí, že je to špatný slogan. Nový ministr zahraničí Yair Lapid k tomu na sociálních sítích napsal:

Je nepochopitelné, že lidé mohou v jedné ruce držet izraelskou vlajku a zároveň volat „Smrt Arabům“. To není judaismus ani výraz správného izraelství; a rozhodně toto naše vlajka nesymbolizuje. Tito lidé jsou ostudou národa Izraele.

S tím nelze než souhlasit. V izraelské Deklaraci nezávislosti ze 14. května 1948 čteme o vztahu nového státu k Arabům cosi jiného, než bylo slyšet při pochodu.

Zmínil jsem, že šlo o špatný slogan. Chce-li někdo do něj vepsat slovo smrt, pak jedině „Smrt teroristům!“

Ovšem ani na druhé straně nebylo vše „košer“. Ajman Odeh, arabský poslanec izraelského parlamentu za alianci Sjednocená kandidátka (kde zastupuje komunistickou frakci Hadaš) byl citován médii a sociálními sítěmi, když u Damašské brány, nedílné to součásti izraelského hlavního města, vykládal, že „na těchto zdech bude vztyčena vlajka Palestiny a okupovaný Jeruzalém bude hlavním městem Palestiny. Naši lidé způsobí, že se okupanti s hanbou stáhnou z těchto míst.“ (To dřív projde velbloud uchem jehly.)

I když nepřátelé budou propagandisticky tvrdit, a Hamas to již učinil, že ve věci pochodu dosáhl vítězství, neboť původní trasa byla změněna, pravda je taková, že pochod byl úspěšný – především díky rozhodnosti, ale také ochotě ke kompromisu a vysoké profesionalitě na izraelské straně.

Naproti tomu Jordánsko, jak uvedla pozdě v noci 15. června agentura PETRA, pochod ostře odsoudilo jako provokativní a vyvolávající další eskalaci napětí.

S tím souvisí moje závěrečná poznámka. V každé svobodné demokratické zemi se koná řada pochodů, manifestací, demonstrací, protestů. Proti jeruzalémskému Vlajkovému pochodu se zvedla vlna odporu; jeho odpůrci požadovali, aby byl zrušen. Ačkoli to s tím souvisí jen nepřímo, zkusme si představit – a přenesme se na chvíli do českých poměrů – jak úspěšní by byli odpůrci pochodů LGBT komunity, kdyby požadovali zrušení toho, co známe jako „Pride Parade“. Prostě proto, že tuto akci považují za „provokaci“. Vsadím se, že by úspěšní ve svém úsilí nebyli a navíc by mohli být ocejchováni jako ti, kdo šíří nenávist k jistým menšinám. Podobně by dopadli i v Izraeli.

Chci tím říci, že kdyby se měla zrušit každá takováto akce jenom proto, že se někomu nelíbí (jsem si jist, že protibabišovské demonstrace pořádané „chvilkaři“ nejsou skalním stoupencům ANO a jeho šéfa také dvakrát po chuti), pak bychom příslušné ústavou zaručené právo nikdy nemohli využít. Nemluvě o tom, že si kdosi (teroristé!) za hranicemi Izraele svévolně osobuje právo rozhodovat o tom, co se v hlavním městě sousedního nezávislého, svobodného a demokratického státu smí či nesmí konat či dělat.

Uposlechne snad Hamas hlasu z izraelské strany, aby skoncoval s terorismem, zlikvidoval svůj vojenský arsenál (zejména rakety všeho druhu a minometné střely), uznal právo Izraele na existenci a začal konečně něco dělat po zlepšení životní úrovně lidu, kterému vládne (nechme stranou s jakou legitimitou)? O to by se měl starat, ne o akce Židů v jejich hlavním městě.

Měl, ale nebude – to je bohužel smutný závěr tohoto článku.

**

Aktualizace 16. 6. 2021 - 08:30 SELČ:
V noci z úterý na středu (15. - 16. 6.) provedly izraelské vzdušné síly nálety na cíle teroristů v Pásmu Gazy. Jednalo se o vojenskou reakci na vyslání balonů se zápalným zařízením, které v Izraeli způsobilo minimálně dvacítku požárů (foto zde).