Izraelský premiér Binjamin Netanjahu ve středu navštívil hranice s Egyptem na Sinajském poloostrově a konstatoval završení stavby tamější hraniční bariéry. Ta je zajímavá hned ze dvou důvodů – z hlediska samotné konstrukce i problémů, kterým má zabránit.

Od podpisu mírové smlouvy s Egyptem v roce 1979 až donedávna stál na hranicích nízký rezavý plot, místy zničený pohybem písku. Hranice byly klidné, ale postupně sílila aktivita pašeráků, kteří do Izraele dodávali drogy, cigarety a prostitutky. V novém tisíciletí začal růst i počet afrických uprchlíků a teroristických útoků. Izrael proto v listopadu 2010 rozhodl, že na Sinaji vybuduje podobnou bezpečnostní bariéru, jaká jej odděluje od palestinských území a snížila tam terorismus o 90 %.

Hraniční plot na Sinaji sice není ocelová a cementová hradba jako na Západním břehu, ale důkladný je dost. Je skoro pět metrů vysoký, dvouvrstvý z oceli a ostnatého drátu, stál skoro 364 milionů dolarů a měří téměř 250 kilometrů – zbývá jen dokončit 13 kilometrů u Ejlatu. Nejméně dvě třetiny vyrostly během posledního roku, kdy se bezpečnost prudce zhoršovala. Jeho cílem je zabránit teroristickým útokům i rostoucímu přílivu uprchlíků. Svou funkci začal plnit už před dokončením – zatímco v roce 2011 proniklo do Izraele skoro 17 000 ilegálních přistěhovalců, v roce 2012 jich bylo jen 10 000 a v prosinci se to povedlo pouze 37 lidem, kteří byli všichni zadrženi.

Tito Afričané představují obrovský problém a Izrael ho řeší způsobem, který vyvolává kritiku ve světě i doma. V zemi pobývá okolo 60 000 ilegálních přistěhovalců, většinou z Eritreje a Súdánu, kteří uprchli před násilím nebo za prací, za vysokou cenu finanční i lidskou a za krutých a nedůstojných podmínek. Izrael ale uprchlíky nechce a v podstatě neví, co s nimi.

Důvodem jsou demografické obavy. Izrael je jediný stát Židů na světě a vznikl po holokaustu jako jejich jediné útočiště. Vláda chce proto udržet židovský charakter státu za každou cenu. Hrozbu představují zejména Arabové – kdyby Palestinci nezískali vlastní stát a zůstali součástí Izraele, mohl by jejich počet dosáhnout stejného poměru s Židy už v roce 2016. A ještě ke všemu jsou tu Afričané.

Dopadené utečence drží Izrael v detenčních zařízeních, kde mohou i s dětmi zůstat až tři roky. Terčem kritiky jsou tamější podmínky i samotný zákon. Uprchlíci, kteří v Izraeli požádají o politický azyl, zase kvůli jakémusi nesmyslnému nařízení nesmějí pracovat, a tak se dopouštějí krádeží, přepadení a znásilnění a zejména obyvatelé Tel Avivu, na jehož jihu žije Afričanů nejvíc, se čas od času vzbouří. Poslední protesty vypukly minulý týden, když jeden Eritrejec znásilnil 83letou stařenku, a demonstranti požadovali deportaci všech Afričanů z Izraele.

To ale není tak jednoduché, protože mnohým hrozí v jejich zemích smrt nebo vězení. Netanjahuova vláda už ale zahájila repatriaci uprchlíků do Jižního Súdánu, kteří teď mají vlastní stát, jenž s Izraelem navázal diplomatické vztahy.

Součástí problému jsou i statisíce legálních zahraničních pracovníků, které Izrael začal zvát v době intifády, kdy začali představovat bezpečnostní riziko Palestinci. Jde většinou o Asiaty, z nichž některým se v zemi narodily děti, přestože pracovní povolení dostali pod podmínkou, že děti v Izraeli mít nebudou. Tento zákon byl sám o sobě kontroverzní a Nejvyšší izraelský soud jej také nedávno zrušil. Vláda však za poslední dva roky stihla vyhostit na 90 rodin s dětmi s tím, že „ohrožují židovský charakter státu“, a vysloužila si kritiku organizací lidských práv, podle kterých tím porušila své mezinárodní závazky. Vloni chtěla deportovat dalších 1200 dětí, ale narazila na tak hlasitý odpor izraelské veřejnosti, humanitárních organizací, učitelů a médií, že couvla a přijala nová kritéria posuzování. Dítě teď smí v Izraeli zůstat, když mluví plynně hebrejsky, chodí do izraelské školy a jeho rodiče vstoupili do země legálně. Novým požadavkům však stále nevyhovuje 400 dětí, které mají být vyhoštěny. Kritika vládního zdůvodnění, že pár set malých Asiatů ohrožuje židovský charakter státu, byla v Izraeli tak obrovská a úsilí aktivistů tak intenzivní, že bylo zatím deportováno jen 60 dětí. O záchranu ostatních dál probíhá urputný boj.

Afričtí běženci představují jeden z nejobtížněji řešitelných problémů od vyhlášení Státu Izrael – o to víc, že sám vznikl jako útočiště pronásledovaných uprchlíků. Nová bezpečnostní bariéra na Sinaji možná zamezí příchodu nových utečenců, ale v zemi jsou jich stále desetitisíce. Netanjahu ve středu slíbil, že je všechny pošle domů.