Mezinárodní dohoda s Íránem má k dokonalosti daleko

Dohoda šesti světových velmocí s Íránem o omezení jeho jaderného programu z minulého týdne má, jak se ukazuje, víc háčků, než se zpočátku zdálo, a je otázka, zda představuje takový úspěch, za jaký ji označil prezident Barack Obama.

Především jde jen o jakési předběžné ujednání, a nikoli konečnou dohodu – ta má vzniknout až koncem června. Írán údajně souhlasí, že příštích 15 let nepostaví žádnou novou továrnu na obohacování uranu a ten nebude po stejnou dobu obohacovat na víc než 3,67 %. Sníží své zásoby zhruba 10 000 kilogramů nízkoobohaceného uranu na 300 kilogramů a zbytek odešle do zahraničí k likvidaci. Zredukuje počet odstředivek v Natanzi ze stávajících 19 000 na 6104, ale v příštích 10 letech ponechá v provozu jen 5060 nejméně vyspělých centrifug a žádné rychlejší. Mezinárodní inspektoři budou kontrolovat veškeré funkční zařízení po dobu 25 let. Teherán nebude obohacovat uran v podzemní továrně Fordo, která se předělá na výzkumné středisko, a změní se i těžkovodní reaktor v Araku, aby nemohl vyrábět plutonium. Za takového stavu by mělo Íránu trvat nejméně rok, než by vyrobil atomovou bombu, zatímco dnes by to dokázal za dva až tři měsíce, kdyby se tak rozhodl.

Mezinárodní společenství za přijaté ústupky postupně zruší protiíránské sankce, ale teprve až Mezinárodní agentura pro atomovou energii prověří, že Teherán dohodu dodržuje.

Podle kritiků je však celé ujednání nedostatečné a nebezpečné – íránský jaderný program zlegitimizuje, místo aby ho zrušil, a posílí íránskou agresi v regionu, kde má Teherán už dnes zásadní vliv ve čtyřech zemích.

Dohoda má navíc tolik zásadních nesrovnalostí, že ji každá strana interpretuje jinak – Západ soudí, že představuje „historické“ vítězství, které zastaví íránskou cestu k jaderné zbrani, zatímco podle íránského ministra zahraničí Mohammada Džaváda Zarífa Teherán „odolal tlaku“ a ubránil „všechna svá jaderná práva“, která sice budou několik let omezena, ale Írán nepřestane obohacovat uran.

Strany si také různě vysvětlují proces zrušení sankcí – zatímco podle Američanů bude postupné, Írán je očekává hned po podpisu konečné dohody. Americké parametry omezují obohacování uranu na 15 let, ale Íránci hovoří o deseti. Podle Washingtonu Írán nebude ve Fordu vyvíjet vyspělé odstředivky, avšak Teherán je přesvědčen, že smí pokračovat. Rozdílné názory panují i na neohlášené mezinárodní inspekce, povolené zásoby obohaceného uranu i přestavbu Araku. Írán nadbytečné odstředivky nezničí, ale jen odstaví a ty ve Fordu budou smět vyrábět „izotopy pro lékařské a průmyslové užití“. Rovněž není jasné, co bude za oněch 10 či 15 let, až omezení skončí. Dohoda také vůbec neřeší vojenský zbrojní program, takže Írán bude zřejmě dál vyrábět balistické střely a rakety dlouhého doletu, které mohou nést jadernou hlavici.

Bývalý zástupce ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii Olli Heinonen upozorňuje, že dohoda umožní Íránu zůstat na prahu jaderného klubu. Připomíná, že Teherán nikdy žádnou dohodu nedodržel a jadernou zbraň vyráběl tajně dál; a jestli to udělá i tentokrát, pak je rok, za který by bombu získal, příliš krátká doba na to, aby svět adekvátně zareagoval a aby opětovné zavedení sankcí mělo žádoucí dopad. Heinonen také souhlasí s Izraelem, že současná dohoda přiměje země v regionu k posilování svých jaderných programů; například Saúdská Arábie do toho svého podle jeho odhadů investovala už miliardu dolarů.

Rozhodující však bude výsledná dohoda – tedy pokud vůbec vznikne, když panují takové rozdíly v pojetí současného ujednání. Další problém může představovat americký Kongres, který Obama musí o výhodnosti předběžného ujednání teprve přesvědčit. Nadšení je tak předčasné – ke konečné dohodě, která má Íránu zabránit ve výrobě jaderné zbraně, vede ještě velmi dlouhá cesta.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus