Předseda rady ekonomických poradců indického premiéra Rangarajan očekává, že ekonomika této jihoasijské země poroste i nadále tempem devět procent za rok. Vlivný ekonomický expert učinil toto prohlášení během konference věnované bankovnictví, která se konala tento týden v indické Bombaji. Premiérův poradce sice vyzval k pokračování privatizace finančního sektoru a upozornil na nutnost lepšího řízení bank, celkově ale jeho vystoupení zanechalo mezi analytiky optimistický dojem. Důvodů k radosti a optimismu by ale mohlo být mnohem více, pokud by vývoj hospodářství i nadále nenarušovala těžkopádná indická byrokracie a zbujelá legislativa.

Zvláštní plánovaný “kapitalismus“ ekonomických zón

Indické vládě se dlouhodobě nedaří poskytovat infrastrukturu potřebnou pro další rozvoj průmyslu a přetrvávající byrokratické překážky i nadále odrazují investory. Avšak místo nápravy stavu na území celé Indie se politici rozhodli ustanovit výjimky a vytvořit síť lokalit, tzv. zvláštních ekonomických zón (ZEZ), kde některá omezení nebudou platit a kde bude poskytována kvalitnější infrastruktura, než je jinak v Indii obvyklé. Možnost úředníků rozhodovat o povolení investic a poskytnutí státní podpory, např. v podobě daňových zvýhodnění, nejen že narušuje konkurenční prostředí a ohrožuje budoucí vládní příjmy, ale značná svévolnost takového verdiktu rozšiřuje prostor pro korupci. „Pouhá“ korupce však není v případě ZEZ tou nejhorší eventualitou. V celé Indii eskalovaly na jaře tohoto roku spory úřadů s venkovany, kteří protestovali proti vyvlastnění jejich půdy vládou bez zaplacení tržní ceny a domáhali se respektu ke svému vlastnictví. K protestům došlo i v případě zóny Nandigram, 120 kilometrů jižně od východoindické Kalkaty. Avšak namísto úcty k právu poslala komunistická vláda indického svazového státu Západní Bengálsko proti vesničanům, kteří se vzpírali jejímu scénáři plánovaného „kapitalismu“, ozbrojené pořádkové síly. Nerovný střet skončil zabytím 14 rolníků a množství dalších vesničanů, kteří se provinili tím, že bránili svůj majetek před vládou, bylo zraněno. Krev, která 14. března ulpěla na rukou marxistické vlády, nemá ale nic společného s kapitalismem. Ten se opírá o dobrovolnou směnu a respekt k soukromému vlastnictví. Příčinou utrpení farmářů tedy nebyl kapitalismus, ale osudová domýšlivost politiků, kteří chtěli plánovat společnost a vnucovat své cíle ostatním.

Více reforem prosím

Prestižní poradenská společnost McKinsey například ve své analýze bankovnictví a finančních trhů upozorňuje, že další reformy finančního sektoru by mohly významně přispět k tvorbě bohatství. I nadále totiž platí nařízení, na základě něhož mají banky přikázáno poskytovat určitou část svých úvěrů do oblasti zemědělství a drobného podnikání. To přitom obecně nejsou sektory s největším potenciálem budoucího růstu. Vláda se však domnívá pravý opak. Odstranění některých regulatorních restrikcí by tak podle studie McKinsey mohlo do roku 2014 Indii přinést 30 procent kumulativního růstu HDP navíc. Z chudoby by tak byly vyzdviženy další miliony lidí.

Roste v důsledku prohlubující se globalizace nerovnost mezi lidmi? Pokud ano, kde hledat její příčiny? Považujeme-li mylně vládní politiku, která nerespektuje vlastnická práva a vede ke střelbě do lidí za podporu kapitalismu, pak musíme dospět i k stejně mylnému názoru, že kapitalismus sice někomu pomáhá, ale dalším lidem škodí.

Politický proces deregulace zpravidla probíhá v jednotlivých hospodářských oblastech odlišným tempem a reformy kromě toho působí různě ve specifických sektorech. Vzhledem k tomu mohou být někteří lidé nestejným tempem vládních reforem a jejich odlišným dopadem v jednotlivých sektorech relativně znevýhodněni vůči ostatním. Například sektor IT s vyšší přidanou hodnotou na jednoho pracovníka se dokázal lépe vypořádat s regulatorními omezeními trhu práce. Naproti tomu průmysl relativně zaostával. To však neznamená, že by určité rozptýlené benefity nezasáhly celou společnost. Vesničané získali pracovní místa např. na stavbách kanceláří pro firmy IT a ve službách. Každá rupie vydaná sektorem IT vytvoří 2 rupie ekonomické aktivity ve zbytku hospodářství. Vítězi vládního nastavení reforem se i tak stali spíše vysokoškolsky vzdělaní obyvatelé měst než venkované.

Kritika váhavosti vlády v deregulaci různých oblastí a zdlouhavosti reformního procesu je oprávněná. Tato kritika ale není argumentem proti reformám jako takovým. Naopak částečný politický neúspěch v načasování a rozfázování reforem je argumentem pro snižování role vlády a pro další omezování umělých překážek pro spolupráci mezi lidmi uvnitř i napříč státních hranic, chcete-li globalizaci.

Tvorba bohatství v Indii byla po dlouhá desetiletí násilně omezována socialistickým plánováním. Indie má proto potenciál pro další stabilní růst, který je vlastně jen doháněním stavu, kterého by lidé bez dřívějších rušivých vládních zásahů byli schopni dosáhnout. Americký ekonom Murray Rothbard kdysi poznamenal, že každý jednotlivec má tolik ekonomického růstu, kolik jen si přeje. V případě Indie platí, že její hospodářství poroste tak rychle, kolik jen její politici dovolí. Může to být na světové poměry výtečných 9 nebo ale i naprosto úžasných 12 nebo i více procent ročně. Je jen na politicích, jak rychle se zbývající stamiliony Indů vymaní z přetrvávající chudoby a jak jasně Indie v 21. století zazáří.

autor je výzkumným pracovníkem Liberálního institutu