Valné shromáždění schválilo další ostudnou protiizraelskou rezoluci. Tentokrát se týká chystaného 75. výročí založení židovského státu v Palestině – z rozhodnutí téhož orgánu. Ten dnes hovoří zprostředkovaně o katastrofě.

Připomeňme. V listopadu 1947 rozhodlo Valné shromáždění, že dosavadní britský mandát Palestina bude rozdělen na arabskou a židovskou část, přičemž v Jeruzalémě a okolí vznikne samostatná enkláva pod mezinárodní správou.

Reprezentace Židů rozhodnutí přijala, Arabové v Palestině a všech okolních zemích odmítli. Chtěli celou Palestinu pouze pro sebe. Když pak byl židovský stát skutečně vyhlášen (Stát Izrael: 14. 5. 1948), byl arabskými armádami okamžitě napaden s cílem zlikvidovat ho v samotném zárodku. Arabové měli ovšem smůlu. Izraelci zvítězili, v obranné válce získali více území, než kolik jim podle plánu mělo připadnou, dokonce i západní část Jeruzaléma (jeho východní část, jakož i území známé dnes jako Západní břeh zabralo Zajordánsko, Pásmo Gazy Egypt), zatímco vetřelci si mohli lízat rány a bědovat nad důsledky své agrese. K nim patří pro mnohé z nich ztráta domova, majetku, původní vlasti – viníkem nebyl ovšem Izrael, ale arabská politická reprezentace, která chtěla vyřešit arabsko-židovský problém v Palestině válkou. Stejně tak nejsou primárním viníkem poválečného odsunu sudetských Němců Spojenci, ale politika nacistického Německa v čele se zločincem Hitlerem.

Arabové dodnes nazývají vznik Izraele termínem Nakba – katastrofa a 15. května, den po výročí vyhlášení Izraele, slaví Den Nakby.

Nedosti na tom. Ve středu 30. listopadu 2022 se k této záležitosti přihlásilo ve většinovém hlasování i Valné shromáždění. Znamená to, že i OSN si bude příští rok oficiálně připomínat Den Nakby. Něco tak absurdního aby člověk pohledal.

Opět připomeňme. 14. května 1948 byl v Tel Avivu v souladu v rozhodnutí Valného shromáždění vyhlášen Stát Izrael. Téže noci, už 15. května, byl napaden okolními arabskými zeměmi – taková byla reakce Arabů na zmíněné rozhodnutí mezinárodního společenství. A nyní? OSN si bude oficiálně připomínat – v roli sympatizanta někdejších agresorů - dějinnou událost, kterou nelze charakterizovat jinak, než jako flagrantní porušení jejího rozhodnutí.

Je to výhra falešné arabské propagandy a prohra zdravého rozumu i historické pravdy. Jak výstižně reagoval při rozpravě v OSN izraelský ambasador Gilad Erdan: „Přestaňte ignorovat židovskou Nakbu!“

Židovskou Nakbu? Co to je? Vyhnání asi 750 tisíc Židů z muslimských zemí, vesměs arabských, po zřízení Státu Izrael. V této diaspoře žili stovky i tisíce let a museli ji urychleně nuceně opustit. Byli vyhnáni. Na místě zanechali domov i majetky. Zhruba stejný počet Arabů odešel z části Palestiny, na níž vznikl Izrael. Ano, i pro ně to byl domov, zanechali na místě movitý i nemovitý majetek.

Rozdíl je v tom, že Arabové udělali z celé věci politikum a zařadili ji na přední místo své propagandy, zatímco Židé se soustředili na budování nového státu. Výsledek je zřejmý na první pohled.

Velvyslanec Erdan položil zástupcům jednotlivých zemí v plénu otázku: „Co byste řekli tomu, kdyby mezinárodní společenství oslavovalo vznik vaší země jako katastrofu? Jaká ostuda!“ Ano, je to ostudné, absurdní, urážlivé. Přítomným v sále ukázal úvodní stranu novin The New York Times z 16. května 1948 obsahující palcový titulek: „Jews in Grave Danger in all Moslem Lands“. A dodal: Co čteme? Arabové ve velkém nebezpečí ve všech židovských zemích? Nikoli! Židé ve velkém nebezpečí ve všech muslimských zemích.“ Pak s obrázkem prchající židovské rodiny v ruce připomněl: „Arabské země a Írán okamžitě začaly vyhánět Židy žijící na Blízkém východě a v severní Africe; statisíce židovských rodin byly vykořeněny ze svých domovů, oloupeny o své cennosti a majetek a násilně vyhnány ze zemí, kde po tisíciletí žily. Toto je skutečná Nakba. Toto je katastrofa spáchaná na židovském lidu a toto je katastrofa, kterou tato instituce po celá desetiletí ignorovala. Podívejte se na tuto rodinu, která byla vyhnána. Přestaňte ignorovat židovskou Nakbu!“

Proti rezoluci hlasovalo spolu s Izraelem další 29 zemí. Pro bylo 90 států, zdrželo se čtyřicet sedm. Mezi těmi, kdo tento hanebný jednostranný dokument odmítly, byla i Česká republika.