Václav Klaus visí občas nade mnou, jindy pode mnou. Myšleno na webu Neviditelný pes. Jako naposledy, na pozici nezáleží, když psal o Řecku. Bylo to v den, kdy Francouzi slavili výročí dobytí Bastily.

Článek VK (na Neviditelném psu pod názvem EVROPA: Dá se říci o řecké krizi něco nového?) obsahuje základní exprezidentovu tezi. „Stačí jediná věc: přijetí rozhodnutí o uvolnění Řecka z eurozóny.“ VK je přesvědčen, a řekl to nedávno (8/7) v pořadu 20 minut Radiožurnálu, že řešením je opuštění eura a návrat k měně národní (ať už se bude jmenovat jakkoli). Zůstane-li Řecko v eurozóně, budou podle VK trvat jeho problémy „navěky“. Spor EUR vs GRD by jistě bylo výživné téma pro odborníky, ale ta je zbytečná. Protože Řekové chtějí všechno možné, jen ne rozloučit se s eurem. Klausova dobře míněná rada je tak pouze radou knížecí.

Zcela mimo terč zacílil v souvislosti s nedávným řeckým referendem jeden z nejrespektovanějších českých politologů naší doby. Jmenuje se Petr Robejšek a svého času vedl hamburský Mezinárodní institut pro pro politiku a ekonomiku. Je to člověk, jehož analýzám věnuji maximální pozornost; člověk, který inspiruje k přemýšlení.

Ovšem i mistr tesař se utne.

Prvního července vyjádřil Petr Robejšek v České televizi názor, že Řekové v referendu (plánovaném na 5/7) neřeknou NE, protože mají selský rozum. Výsledek byl přesně opačný: ANO řeklo 38,69 %, NE 61,31 %. Nu což, mýlily se demoskopické agentury (předpovídaly vyrovnaný výsledek), mýlil se i Petr Robejšek. Ztrácí tím něco ze svého kreditu? Jistě ne, protože jeho úvaha byla vedena racionálním úsudkem.

Právě racionalita je tím, co u Řeků a jejich politiků občas postrádáme. Zmíněné referendum a všechny související tance mezi vejci jsou toho jasným dokladem. Také linie mezi pravdou a lží je značně rozostřena. V tom je přeborníkem premiér Tsipras. Mnoho slov – a skutek utek.

Sledoval jsem v noci (z 15. na 16. 7.) přímý přenos debaty a následného hlasování řeckého parlamentu o přijetí či nepřijetí reforem, kterými byla podmíněna další finanční pomoc zemi. Premiér Tsipras opět vedl silné řeči: neodpoří-li reformy všichni poslanci jeho strany (Syriza má 149 křesel), podá demisi. Jeho odůvodnění se zdá být logické:

Jsem premiérem, protože mám poslanecký klub, na který se mohu spolehnout a s nímž mohu počítat. Pokud nemám podporu tohoto poslaneckého klubu, tak bude pro mě těžké být premiérem už den poté.

Plán reforem nakonec díky pravicové opozici prošel (229:64), proti ovšem hlasovalo nebo se zdrželo 38 poslanců Syrizy – čili nejednota větší než velká. A co na to Tsipras? Chystá se rezignovat? Nikoli: nebude přece utíkat odpovědnosti. Nakolik tedy tomu člověku, i se zlušeností minulých týdnů, věřit co říká?

Izrael: 94 ku 6

Nedávno jsem tu psal o zákonodárné iniciativě poslance Gala ze strany Jisrael Bejtenu, podle ní by měli být teroristé usvědčení z vražd s nacionalistickým motivem odsuzování k trestu smrti. Jakou má tato myšlenka v izraelském parlamentu „podporu“, bylo zřejmé ve středu. Při hlasování v plénu v rámci první čtení bylo pro 6 zákonodárců (všech šest členů poslaneckého klubu strany Jisrael Bejtenu) – a proti 94.

ČR: Barrandovská lež

Vždycky mě fascinovala televize Nova, která hlásala, že to či ono ve zprávách předložila veřejnosti jako první. Nechápal jsem, jak můžou něco takového s jistotou tvrdit. To se pracovníci Novy seznámili se všemi (českými) zpravodajskými zdroji, kolik jich jen v éteru a na internetu je? Anebo se porovnávají jen s některými televizemi?

Toto chlubení dovedla k dokonalosti televize Barrandov. V upoutávce na zpravodajskou relaci „Naše zprávy“ (vysílány v 18:30) uvádí, že jde o první (rozuměj: televizní) zprávy v Česku. Jaký má ta věta vlastně smysl? Žádný – je to lež. Dobře: první zprávy, ale v jakém časovém úseku? Večer? Ale kdy začíná: Úderem půl sedmé? To by byla účelovost a faul první třídy. Je to stejné, jako kdyby někdo běžel sám závod na 100 metrů a pak se chlubil, že má zlatou medaili. Začíná-li večer v 18:00, pak zprávy vysílají i jiné televizní stanice. Například dle programového rozvrhu v 18:25 kanál ČT24. Je-li myšlena odpolední či podvečerní doba v širším časovém rámci, pak opět, nahlédne-li do přehledu pořadů, zjistíme, že v 17:40 vysílá zprávy Prima a v 17:00 Nova.

Tak v čem to prvenství vlastně spočívá? (Je to možná malichernost, ale nemám rád, když ti, co mají možnost ovlivňovat veřejné mínění, dělají v honbě za senzacemi z lidí blbce.)