Inaugurace Joea Bidena byla jistě nejsledovanější událost minulého týdne. Taky jsem si ji nenechal ujít a taky jsem byl zvědavý, jestli dojde k nějakému výstřelku, nedejbože výstřelu, na to ani nepomyslet. K ničemu pohoršlivému nedošlo a Spojené státy mají od dvacátého listopadu šestačtyřicátého prezidenta.

Sledoval jsem ohlasy. Nový prezident vedl smířlivou řeč. Rozlůčkový projev odcházejícího Donalda Trumpa komentován nebyl, leda okrajově. Je to škoda, protože Trump v něm shrnul úspěchy čtyř let své administrativy a nebylo jich málo. Konec konců, i ta vakcína, která se používá v naší zemi, má takříkajíc trumpovskou stopu. U nás se píše, že do ní investovala americká administrativa a jaksi cudně se nemluví o tom, že to byla Trumpova administrativa. No, pokazil si to Trump sám, svou nevymáchanou hubou, a v samém závěru tomu nasadil korunu.

Nejvíc se ovšem komentovaly, jak už to tak bývá, prkotiny. Popularitu získal ten pán, který po každém vystoupení dezinfikoval pultík neboli kecpult. Promluvil prezident a šup, přišel muž s hadrem. Lady Gaga zapěla hymnu a šup, přišel muž s hadrem. Měli by ho zanést do Guinessovy knihy rekordů. Nevěřím totiž, že před ním se někdo tolikrát objevil v singl roli při prezidentské inauguraci. Ovšem vůbec největší pozornost na sebe strhnul rtuťovitě aktivní levicový guru Bernie Sanders svými štrikovanými palčáky. Sandersových palčáků se nedalo nevšimnout. Vstoupí do dějin Spojených států, jako do našich dějin vstoupila Clementisova beranice na hlavě Klementa Gottwalda při předávce moci v únoru 1948. Politickou paralelu v tom nehledejte. Nebo možná jo, uvidíme.

Mě ovšem nejvíc zaujaly ty prapory na náměstí. Z hygienicko epidemiologických důvodů, a jistě ne jenom kvůli nim, nebyli na to ohromné prostranství před Kapitolem vpuštěni lidé. Místo nich tam byly vsazeny vlajky, v těsných řadách, jedna vedle druhé. Řečníci řečnili k vlajkám a pěvci pěli k vlajkám a muž s hadrem se díval na vlajky a Sanders mával palčáky vlajkám. Tak mě napadlo, že mocní tohoto světa by mohli ten princip převzít. Proč mluvit k lidem? Každý ten člověk má hlavu s jinými nápady a navíc může šířit nákazu bakteriovou, virovou nebo - nejhůř - myšlenkovou. Od vlajky nic zneklidňujícího nehrozí. Prostě si vlaje a ať velikán říká, co říká, vždy vlaje po větru a ve vhodnou chvíli pleská. Šikovně zařízeno. Ale lidi bych tam viděl raději.