Když sektářský stát nezvládá skladování ledku

Někdy je domněnka hodně důležitá, například nalezneme-li v mléce pstruha. Tak shrnul problém náhodnosti Henry David Thoreau. Jenže výbuch v Bejrútu neodpovídá pstruhovi v mléce, ale rybě ve vodě. Heslo Seznam útoků v Libanonu na Wikipedii je obsáhlé. Tu zemi razí výbuchy a teror již od jara 1975, kdy vražda Maaroufa Saada spustila občanskou válku. Ta skončila před 30 lety, neskončil tím ale seznam výbuchů a útoků. Můžeme se tedy divit, že výbuch ve skladu ledku vyvolává podezření, ba konspirační scénáře?

Působí jako náhoda v zemi nenáhody, kde každý průšvih má nějaký mocenský či sektářský kontext. Dlouhý je seznam tamních politiků, kteří zahynuli při atentátu. Dlouhý je seznam útoků, ze kterých byly viněny Sýrie či Írán. Do občanské války v Libanonu zasáhl vojensky též Izrael. A v roce 1983 zabily pumové útoky na ambasádu USA, americká a francouzská kasárna přes 200 lidí.

Zatím to vypadá, že fakt šlo o nedbalostní průšvih. A že Donald Trump mluvil rychleji, než myslel, když zmínil útok. Ale že USA útok zvažovaly, je logické. K oblíbené konspiraci patří účast židovského státu. I zde cosi připomeňme. Izraeli vadí hrozba Hizballáhu (složky vlády Libanonu, ale i teroristické skupiny, což uznává i EU). Vadí mu, že Hizballáh získal z Íránu 150 tisíc raket. Ale jak řekl v květnu ministr obrany Bennett, Izrael zadržuje íránské vyzbrojování v Sýrii, s Libanonem už nic nenadělá. Ostatně jeden monstrvýbuch v Bejrútu by decentralizovanou strukturu raket Hizballáhu nenarušil.

Úhrnem. I když byl výbuch v Bejrútu dílem nedbalosti či náhody, nebude náhoda, že v sektářsky rozdělené zemi je infrastruktura v hrozném stavu. Libanon není rozpadlý stát typu Somálska či Jemenu. Je to stát, který si rozparcelovalo vyhroceně kmenové pojetí společnosti. Stát, kde prezidentem musí být křesťan, premiérem sunnita a předsedou parlamentu šíita. Stát, do kterého zasahuje Írán a Sýrie. Pak už nezbývá energie na „detaily“ typu skladování ledku.

LN, 6.8.2020