Celý svět fandí záchranářům. To není samozřejmé

Zachraňování dvanácti dětí z thajské jeskyně je něco, co oslovilo celý svět. V některých chvílích jako by mediálně válcovalo i fotbalový šampionát. Rozhodně válcuje dělení světa podle ras, ideologií, etnicit či náboženství. Když napíšeme, že záchranářům v Thajsku fandí celý svět, zní to nabubřele i kýčovitě, a přece je na tom hodně pravdy.

Že to není úplná samozřejmost, oživí vzpomínka na ničivé tsunami v Japonsku v březnu 2011. To nejen zahubilo na šestnáct tisíc lidí, ale i vážně poškodilo jadernou elektrárnu. Tehdy jsme v rubrice Rozcestník napsali toto: Média v USA fandí spíše záchranářům (New York Times:Technici se snaží po výbuchu a požáru obnovit kontrolu). Kdežto média v Německu jako by fandila spíše apokalypse a strachu (Süddeutsche Zeitung:Dojde k jadernému výbuchu?).

Příběh dětí v zatopené jeskyni se vymyká už tím, že potlačuje ideologizování té nehody i její účelové interpretace. Ještě se v médiích neobjevily články ve stylu „kterého troubu napadlo tam ty děti zavést“, i když ta otázka není od věci. Ale v pořadí aktuálních priorit je až někde dole. Prioritou č. 1 je vše pro záchranáře, respektive vše proti tomu, co záchranářům překáží – i když jsou to ochotní pomocníci či jindy tak hýčkaná média.

Příběh z Thajska umožňuje fandit záchranářům beze všech ale. A testuje i specializované týmy. Je dobře, že na místě jsou i čeští profíci. Dokládají tím, že Česko patří k zemím, jež jsou v případě průšvihu schopné někoho poslat rychle a kompetentně. Zkuste si někdy ve zprávách vysledovat, jak rychle po zemětřeseních či záplavách vysílá své záchranáře po světě Izrael. Rychlost se v této branži počítá.

LN, 9.7.2018