Lze vyloučit střet vojáků NATO a Ruska v Sýrii?

Když Washington oznámil, že Turecko chystá ofenzivu proti syrským Kurdům a USA od ní dávají ruce pryč, západní média reagovala morálním rozhořčením. Slovy jako zrada či podraz na spojence. Na syrské Kurdy, kteří nesou zátěž boje proti džihádistům. Ale to americké rozhodnutí – ač ho prezident uhlazuje a hrozí Turecku „totálním zničením a vyhlazením“ ekonomiky – přináší i praktická rizika.

Reflektuje to hlavně Izrael. Dokládají to novinové titulky Když v tom Trump nechává Kurdy, Izrael ví, že může spoléhat jen sám na sebe. Ano, Trumpova gesta jako přesun ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma nemusí znamenat mnoho, nezná-li prezident význam spojenectví. Spíš může navázat na Obamu, jenž si více hleděl dohody s Íránem než tradičních spojenců.

Tak by mělo zpozornět i NATO. Když armáda Turecka (členské země NATO) vpochodovala do Sýrie, nelze vyloučit, že narazí na ruské vojáky, kteří jsou tam legálně, jak rádi zdůrazňují. Před čtyřmi lety Turci sestřelili ruské bitevní letadlo. Nebylo to cíleně, jen shodou nepříznivých okolností v nepřehledném pohraničním terénu. Ale vnucuje se otázka: Kolik konfliktů začalo kiksem při shodě nepříznivých okolností?

Nastala doba, kdy by se odpovědní lidé NATO měli slušně, leč přesvědčivě vyjádřit k Turecku. Měli by stanovit mantinely rizikového chování členských zemí i mantinely spojenectví. To vede k ještě těžší otázce: Je Donald Trump schopen mluvit s Turky slušně, leč přesvědčivě? Nebo dokáže jen hrozit „totálním zničením a vyhlazením“ turecké ekonomiky? To zatím nefunguje ani na Kima Čong-una. Těžko si představit, že by to fungovalo na Erdogana.

LN, 10.10.2019