Jak přesvědčit protivníka, že to myslím fakt vážně?

Možná patříte k těm, kteří považují Vladimira Putina za největší hrozbu pro planetu – hned po klimatu – a invazi na Ukrajinu očekávají každý den. Či naopak k těm, kteří v Putinovi spatřují spásu před ideologickými běsy Západu (genderismus, ekologismus, militantní antirasismus). Leč jiní se na Putina dívají racionálně. Třeba Jacques Schuster, šéfkomentátor Die Welt, jenž napsal: „Putinova hra na ranaře u hranic s Ukrajinou vrátila jeho zemi na špici globální agendy. Aniž by padl jediný výstřel, Rusko získalo pozornost, o niž dosud marně usilovalo, a státníci si v Moskvě podávají kliky.“

Progresivní Západ vysvětluje Putinův cíl jako snahu o anexi Ukrajiny, ba obnovu Sovětského svazu. Ale to, co Putin říká posledních 15 let, svědčí o něčem jiném: chce, aby ho Západ bral vážně, aby s ním jednal jako rovný s rovným a dohodl nový bezpečnostní systém. Podíváme-li se na četnost návštěv a telefonátů do Moskvy, lze říci, že se mu to daří. Jeho postup může objasnit i „teorie šílence“ (madman theory), jak se tomu říká v politologii.

Již Machiavelli psal, že někdy je moudré předstírat šílenství. K modernímu pojetí této teorie zásadně přispěl americký prezident Nixon v roce 1972. V závěru vietnamské války hrál roli šíleného antikomunisty, který je schopen bombardováním srovnat Severní Vietnam se zemí – a dostal Ho Či Mina k mírovému jednání. V tomto smyslu se Putin jeví tak, že přehrává roli šíleného revanšisty, který chce vojensky dobýt a připojit Ukrajinu. A funguje mu to: aniž by na té hranici dosud padl jediný výstřel, Západ považuje válku na Ukrajině za hotovou věc, je přesvědčen, že Putin to myslí vážně, a začíná ho brát jako rovnocenného partnera.

Před lety jsme tu psali, že do role šílence se obsadil americký prezident Trump. Do role toho, jenž v bouchnutí do stolu vidí jedinou cestu, jak partnery či protivníky přesvědčit, že to myslí vážně. V tomto srovnání lze říci, že Putin je ve hře na šílence lepší.

LN, 9.2.2022