Bolívie už není Somálskem Jižní Ameriky

Příběh Eva Moralese, prvního indiánského prezidenta, populisty a ikony světové levice, jak se zdůrazňuje, získal nečekaný obrat. Prezident Bolívie nenasadil na protestující davy policii, jak je v regionu běžné (děje se tak i v prosperujícím Chile), ale zmizel do azylu v Mexiku. To svádí k různým komentářům, vtipům, ba i troše černého humoru.

Nepočítáme-li státy rozpadlé či zmítané chaosem „arabského jara“, těžko teď hledat výkonného lídra, který by odešel do exilu. Chceme-li srovnání, nabízí se bývalý katalánský premiér Puigdemont, který už dva roky – od referenda o nezávislosti – žije v exilu v Belgii. Přesněji ve vlámském regionu, neboť pod ochranou „kolegů separatistů“, jak by leckdo řekl, mu nic nehrozí. Nic nehrozí ani Moralesovi v Mexiku. Časy, kdy byl v mexickém exilu zavražděn Trockij, už dávno skončily.

Jenže Moralesův příběh nemá jen bizarní stránky, jakkoliv právě ty jsou mediálně chytlavé. Bolívie bývala s trochou nadsázky Somálskem Jižní Ameriky. Chudou zemí neznající slova právní stát. Zemí, kde sílu mandátu určovala puška. Zemí přitahující dobrodruhy, desperáty a revolucionáře. V Bolívii skončili v listopadu 1908 psanci Butch Cassidy a Sundance Kid (ve filmu Paul Newman a Robert Redford). V Bolívii byl v říjnu 1967 zastřelen Che Guevara. Byla to země, která sice nezažila ideologií podmíněnou totalitu, zato dlouhou řadu vojáků v čele státu.

Teď vidíme, že pokrok došel i tam. Ať si o Moralesovi myslíte cokoliv, nelze popřít, že se zachoval lépe než jeho kolegové autoritáři v regionu – třeba Maduro ve Venezuele, který dříve bohatou zemi přivedl na buben a protesty dusí. Morales odešel. Lze jen spekulovat, proč vlastně. Protože je ryzí pacifista? Či proto, že už ho armáda neposlouchala? Jisté je, že Bolívie zatím hromadné prolévání krve neviděla a že už není druhým Somálskem. Takže kdyby Morales získal napřesrok Nobelovu cenu míru, lidé by se tomu smáli, ale bylo by to adekvátnější ocenění než u řady jiných laureátů.

LN, 13.11.2019