Mění se symbolika, ale logiku v tom nehledejte

Když se řekne olympijská myšlenka, většina si vybaví barona Coubertina a konec 19. století. Kdyby někdo kvitoval původní antické hry (jež Coubertina tak inspirovaly), mohl by narazit. Vždyť byly produktem otrokářské společnosti, pro pokrokáře nejhoršího zločinu. Ale týkaly se jen starého Řecka, kdežto dnes vládne universalismus. Či ne? Nevnímají ho věrozvěsti identity jako kacířství? Tak či tak, olympijská symbolika se mění. Ale logiku v tom nehledejte.

Pozornost vzbudilo nové olympijské motto. Místo „rychleji, výše, silněji“ zní „rychleji, výše, silněji – společně“. Ale upřímně, co je na tom špatného? Ohroženi se mohou cítit spíše sami identitáři. Vždyť výraz „společně“ válcuje jednotlivé identity, tedy to, co je jim svaté.

Bez velké pozornosti byl 14. července upraven olympijský slib. Místo „v duchu fair play“ teď zazní „v duchu fair play, inkluze a rovnoprávnosti“. Místo „bez dopingu a podvodu“ pro změnu „bez dopingu, podvodu a jakékoli diskriminace“. Je to jazyk vypůjčený od amerických progresivistů. Ale nemají se obávat právě USA? Čím víc si pokrokáři stěžují na rasismus v USA, tím laškovněji člověka napadá, že tým rasistické země by měl být z olympijského hnutí vyloučen (jako Jižní Afrika v 70. a 80. letech). Nebo se to snad týká praktičtějších věcí? Třeba případů, kdy íránský judista nenastoupí proti reprezentantovi Izraele, sionistické entity, jak se říká v Íránu i mezi některými pokrokáři? Nechme se překvapit.

Ale logiku to nemá. Pro ilustraci. Až do druhé světové války se používal olympijský pozdrav, starý římský, podobný hajlování. Dodnes ho ukazuje socha olympionika v Amsterodamu z roku 1928. Po válce byl zrušen. Zato tradice olympijské pochodně – zavedená roku 1936 pro hry v Hitlerově Německu – nikdy zrušena nebyla. Tudíž v době, kdy o osudu politiků rozhodují jejich mladické výroky či kousky typu „blackface“, olympijské hnutí udržuje nacistickou tradici pochodní. I tato nelogika patří k tažení pokroku.

LN, 24.7.2021