Konflikty, které se dnes ve světě odehrávají, jsou z valné části důsledkem obnoveného velmocenského soupeření mezi USA a Ruskem.

Pokud se hovoří o řešení konfliktů ve světě, ať už na Ukrajině nebo nyní velmi aktuálně v Sýrii, politici jmenují podmínky uspořádání po obnovení klidu zbraní. Při tom se často hovoří o tom, kdo je součástí řešení a kdo je naopak součástí problému.

Zůstaneme-li pouze u konfliktu v Sýrii, Západ jako součást problému identifikuje vládu diktátora Bašára Asada a bojůvky Islámského státu. Sází na jakési blíže nespecifikované „umírněné“ síly, které si údajně přejí obnovení míru. Barack Obama stále trvá na tezi, že Asad nemůže být součástí řešení, protože on je nejvíce odpovědný za současný chaos a použil prokazatelně chemickou munici ve válce proti opozici. Rusko je naopak zásadním spojencem Asada, má na území Sýrie své základny a v současné fázi svého zapojení do konfliktu útočí na všechny cíle, které Asadův režim určí, bez ohledu na „umírněnost“ opozice. Podle dalších zdrojů však už v Sýrii žádní „umírnění“ nejsou a jsou tam jen různé ozbrojené guerilly, které si počínají stejně bezohledně jako vojáci Asadova režimu.

Po nedávné schůzce Obama-Putin na okraji zasedání Valného shromáždění OSN se na chvilku zdálo, že by mezi velmocemi mohlo dojít k tolik potřebné dohodě alespoň v případě syrské války. Nestalo se tak, dvouhodinová schůzka obou hlav států ukázala, že Obama a Putin se nedokáží na ničem zásadním shodnout. Za velkými slovy zejména od Obamy se skrývá očividná bezradnost, jejímž důsledkem jsou miliony běženců roztroušených po celém Blízkém a Středním východě a nyní už i v Evropě.

Je tedy otázkou, a naprosto zásadní, zda Obama a Putin nejsou pravou a jedinou součástí problému a nenesou hlavní odpovědnost za to, že žádné smysluplné řešení problému není na dohled. Území rozvrácená konflikty, jako je ten syrský, prostě vyžadují velmocenský zásah a součinnost. Nedojde-li k dohodě, budeme zřejmě svědky pokračující eskalace konfliktu s reálnou hrozbou střetu americké a ruské armády v Sýrii. Zatímco Obama už „stříhá metr“, Putin bude ještě dlouho v Kremlu pobývat. Obamovo dědictví budoucímu prezidentovi USA vůbec nezávidím.