Heslo „Za vaši i naši svobodu“ vadí i po 50 letech

Pětadvacátého srpna 1968, čtyři dny po sovětské invazi do Československa, demonstrovalo na Rudém náměstí v Moskvě osm sovětských občanů. Jména „osmi statečných“, u nás často opomíjená, si připomeňme: Babickij, Bajevová, Bogorazová, Delone, Dremljuga, Fajnberg, Gorbaněvská, Litvinov. Když vytáhli československou vlaječku a transparenty s nápisy jako „Za vaši i naši svobodu“, byli zatčeni a odsouzeni k pobytu ve vězení, v pracovním táboře či v psychiatrické léčebně.

Pětadvacátého srpna 2018, padesát let poté, přišlo na Rudé náměstí pár desítek lidí. Když tři z nich vytáhli transparent s nápisem „Za vaši i naši svobodu“, byli též zatčeni. I jejich jména stojí za zopakování: Šarov-Delone (synovec Vadima Deloneho), Gozman, Krasovická (vnučka Natálie Gorbaněvské). Nemusíme rozvíjet přepjaté paralely. Dnes už „ťurma“ či „psychuška“ za protesty na Rudém náměstí nehrozí. Zatčení byli po sepsání protokolu propuštěni a věc se řeší ve správní rovině (hrozí jim nanejvýš pokuta ve výši pár tisíc korun). Ale člověk jistého věku a s jistou životní zkušeností si z toho jisté úvahy vyvozuje.

Říká se, že dnešní Ruská federace nemá nic společného se Sovětským svazem, a formálně je to pravda. Podobně jako dnešní Spolková republika Německo nemá formálně nic společného s třetí říší. Nicméně tak jako Angela Merkelová tvrdí, že Němci nenesou kolektivní vinu, ale mají jistou odpovědnost, i Vladimir Putin prohlásil, že Rusko nenese právní odpovědnost za sovětskou okupaci Československa, ale má odpovědnost morální. To nebylo špatně řečeno, ale zkusme ho vzít za slovo.

Kdyby Rusko opravdu dbalo na svou morální odpovědnost, činilo by rozdíl mezi nepovolenou demonstrací u Kremlu a akcí pietního rázu připomínající vzácný počin, na který by mělo být hrdé. Kdyby dbalo na svou morální odpovědnost, nešel by ruský velvyslanec v Bratislavě na pohřeb Vasila Biľaka, svého času sovětského místodržícího v Československu. Všímejme si těchto detailů.

LN, 27.8.2018