Odpověď Západu Rusku to zásadní zatím neřeší

Když nevíte, kam míří události, pomůže ohlédnutí. Třeba o 60 let nazpět, do doby kubánské raketové krize. V říjnu 1962 byl svět na prahu jaderné války, a přece se krizi podařilo rychle vyřešit tak, že ani Washington, ani Moskva „neztratily tvář“. Sověti stáhli své rakety z Kuby, Američané své z Turecka a Západ si s Východem vyjasnil pravidla strategického soužití (pak vznikla i pověstná „horká linka“ Washington–Moskva). Máme-li odpovědět na otázku, oč jde dnes Putinovi, zda o obsazení Ukrajiny, či o nová pravidla strategického soužití se Západem, vsaďte se, že b je správně.

V těchto kulisách padlo v prosinci „Putinovo ultimátum“, jak se úhrnu požadavků Moskvy říká, a teď i dvojí písemná odpověď Západu: za USA a za NATO. Z těch odpovědí (přesněji z toho, co řekl na středeční tiskovce Jens Stoltenberg, neboť texty odpovědí zveřejněny nebyly) plyne prvoplánová spokojenost. Západ drží linii: trvá na tom, že NATO je otevřené (potenciálně i pro Ukrajinu či Gruzii) a že své aktivity na vlastním území nebude omezovat podle přání (ultimát) Moskvy. To je v pořádku a podle očekávání. Ale co bude dál? V řádu týdnů, měsíců, let? To už je zapeklitější otázka.

Výměna stanovisek zatím neřeší nic zásadního. Neuspokojí Západ (Rusko odmítá výslovně zaručit bezpečnost Ukrajiny) ani Rusko (Západ odmítá výslovně zaručit jeho pocit bezpečí tím, že by zabetonoval rozsah Aliance). Pokud platí, že Putinovi jde o pravidla strategického soužití, o to, aby je určovaly USA (NATO) a Rusko jako rovný s rovným, bylo by v logice věcí, kdyby běh událostí kormidloval k jakési repríze kubánské krize. Prostě k repríze situace, která sice nepřinese horkou válku a oběti, ale natolik zabrnká na nervy vlád i lidí, že dohoda Moskvy s Washingtonem je pak vnímána jako úleva.

Může se repríza této situace odehrát na Ukrajině? Může ji vyvolat ruská invaze? Na to je lepší výplaty nesázet.

Ale že v tomto obecném duchu Putin uvažuje, na to klidně vsaďte.

LN, 28.1.2022