Polského vítěze nad Turky bychom si měli cenit

Média přinesla zprávu, že Vídeň odmítla vztyčit pomník polskému králi Janu III. Sobieskému. Ne z principu, ale tady a teď. Tady znamená na vrchu Kahlenberg a teď je 335. výročí bitvy, jež 12. září 1683 znamenala nejen vítězství Sobieského a jeho husarů, ale i definitivní konec osmanské hrozby pro Vídeň i notnou část Evropy.

Je za odmítnutím pomníku politický důvod? Aby nepůsobil jako protiturecké či protiislámské gesto? To nelze přímo tvrdit. Takový argument na vídeňské radnici nahlas nezazněl. Nelze ani říkat, že Vídeň si Sobieského vůbec necení: už dříve po něm pojmenovala ulici i náměstí. Ale pomník od polského sochaře Czeslawa Dźwigaje – již dříve dohodnutý a hotový – nebude stát ve Vídni, nýbrž v Krakově. Ano, nelze rigorózně tvrdit, že jsou za tím politické důvody, ale ty z celého dění trčí jak sláma z bot.

Vídeň skýtá schizofrenní dojem. Na Schwarzenberském náměstí stojí mohutný pomník Rudé armádě z roku 1945 (tehdy v bitvě o Vídeň padlo 17 tisíc rudoarmejců). Ač není zcela jasné, zda byla Vídeň v dubnu 1945 dobyta, či osvobozena, pomník je opečovávaný a nesporný. To Praha, jež byla v květnu 1945 osvobozena jednoznačně, s pomníkem maršála Koněva zápolí – vysvětluje cedulí. S bitvou z 12. září 1683 na Kahlenbergu je to de facto obráceně. Vídeň ji hodnotí jasně jako záchranu obleženého města i Evropy, ale s pomníkem Sobieskému má problém. Chtělo by se říci, že Vídeň v něm našla svého Koněva, ale je to ještě ostřejší. V případě pražského Koněva stačí vysvětlující cedule, ale Sobieski ztělesňuje i 335 let po bitvě problém s Turky i muslimy.

Na okraj. Sobieski by si zasloužil větší uznání i u nás. Poslední turecké nájezdy na východní Moravu se odehrály v roce 1663, dvacet let před Sobieského vítězstvím. A v době, která tolik odsuzuje otroctví, je na místě připomenout, že tehdy Turci odvedli do otroctví 12 tisíc lidí jen v Hradišťském kraji. To by snad stálo za pomníček, ne?

LN, 29.8.2018