Polští radikálové žádají omezit nezávislost justice

Když pátráte, zda nějaké politické řešení má v sobě systémovou chybu, položte si otázku: A co kdyby to dopadlo obráceně? Jistá řešení lákají na výhody v politické konstelaci A. Ale jejich fanouškům se rázem jeví jako nevýhodná, když nastane konstelace B (dopadne-li to obráceně). U nás to pěkně dokládá Ústav pro studium totalitních režimů, jehož radu schvaluje Senát. Když byl Senát většinově pravicový, ÚSTR se pravici líbil. Když tam získala většinu levice, ÚSTR se pravici už nelíbí. To je ale překvapení. Daleko závažněji to ovšem dokládá reforma polských soudů, kterou prosazuje Kaczyńského strana Právo a spravedlnost (PiS).

Budou-li do složení Nejvyššího soudu mluvit polští poslanci, jak to prosazuje PiS, konzervativcům se bude justice jistě líbit. Ale kde berou jistotu, že to dříve či později nedopadne obráceně? Jistě, zpolitizování justice je horké téma leckde, třeba i v USA. Ale tam se vyměňují ti soudci Nejvyššího soudu, kteří zemřeli nebo odstoupili. Že by mohli být plošně vyměněni, to by si nedokázal představit ani Donald Trump. A i kdyby si to dokázal představit, nemluvil by o tom nahlas.

O dělení moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní i o nezávislosti té soudní se učí už žáci základních škol. Kaczyńského Polsko chce dokázat, že to může fungovat jinak a účinněji. Upřímně řečeno, ten nápad nemá moc společného s konzervatismem ani liberalismem. Je to ryzí produkt radikalismu. Však sám Kaczyński říká, že soudní systém zděděný z éry komunismu potřebuje radikálně změnit. U přesvědčených radikálů často nebývá důležité, zda jsou pravičáky, či levičáky. Dobře to vystihuje už heslo na jejich adresu z 60. let: „Nevíme, co chceme, ale chceme to hned.“

LN, 18.7.2017