Emmanuel Macron a jeho vláda to zkoušejí cukrem i bičem. Co zabere?

Liberálové, podporující ve volbách před dvěma roky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, varovali před autoritářskými sklony jeho nacionalistické soupeřky Marine Le Penové. Připomínali její výzvu, aby vláda zakázala protesty levice proti policejní brutalitě, protože podrývají autoritu státních institucí.

Teď se však sama Macronova vláda chystá utáhnout šrouby kolem protivládních protestů žlutých vest. Předložila zákon, který předpokládá, že místní prefektury (nikoli soudy) budou moci zakázat lidem účastnit se demonstrací.

V zemi rovnosti, volnosti, a také stávek i protestů, jejichž tradice sahá až do poloviny 17. století, kdy Francii otřásalo hnutí frondistů, to může být pokládáno za drakonické opatření. Má ale vláda po ruce lepší řešení, jak zastavit násilí?

Sněhová koule

Paříž v minulých týdnech, sobotu, co sobotu, připomínala město na pokraji občanské války. Hořící automobily a odpadkové koše, vyrabované obchody, nejznámější evropský bulvár Champs-Élysées ovládaný zahalenými demonstranty ve žlutých vestách s dlažebními kostkami nebo Molotovovými koktejly v rukou. Kdepak holé ruce!

Na účtu demonstrací jsou nejen materiální škody i poškozený Vítězný oblouk, jeden ze symbolů Francie, ale především ranění a mrtví. Tyhle bouře jsou i na revoluční Francii příliš bouřlivé.

Rozbuškou k nim byly rostoucí daně na uhlíková paliva, později k nim přibyla další témata, mimo jiné vyšší důchody, sociální dávky, referendum... Nakonec se žluté vesty slily do vzpoury proti mocným, bohatým a arogantním.

(Zvýšení daní bylo také u zrodu zmíněného hnutí Fronda, do něhož se zapojili šlechtici i poddaní a vedli rebelii proti nejmocnějším – kardinálu Julesi Mazarinovi i vůči samotnému Ludvíku XIV.)

Teď je terčem protestů prezident Macron, elitář, bankéř od Rothschildů. Svůj hněv proti němu obrací především zapomenutí Francouzi z periférií a venkova. Mezi nimi však o sobě dávají vědět i zástupci krajní pravice (těm vadí Maconovy proevropské a globalistické názory) a krajní levice (pro ně je Macron kapitalista-belzebub). V centru Paříže se dokonce tyto dva tábory utkaly v přímém boji (video tady). Z boje proti mocným se tak stala absurdní bitva žlutých proti žlutým.

Ve francouzské metropoli v sobotu demonstruje kdekdo, třeba stoupenci Doněcké republiky na východě Ukrajiny a bojovníci od Donbasu (důkaz zde). Do ulic mohou brzy vyrazit i migranti a jejich potomci. Pobízí je k tomu Rafik Chekat, editor webu Etat d’Exception, který si stěžuje: „Je to bílé hnutí [žluté vesty], nenastolilo problémy minorit a jejich zájmů.“

Protesty žlutých vest jsou jako sněhová koule, na kterou se nabalují další témata a další skupiny i jedinci, kteří na sebe chtějí upozornit, anebo jen popustit uzdu svým frustracím.

Demonstrace jako fotbal

Je jasné, že vláda nemůže donekonečna ustupovat protichůdným požadavkům na nižší daně a daňové úlevy na jedné straně a na vyšší minimální mzdy a štědřejší státní penze na straně druhé. Musí s vlnou nepokojů něco dělat. A tak zatímco Macron se zaměřil na politiku cukru a debatuje s Francouzi, jeho kabinet práská bičem a prosazuje zákon, který má zavést přísné tresty pro vandaly i potížisty.

Návrh zákona, o jehož konečné podobě, rozhodne parlament tento týden, zavádí trestný čin zakrývání tváře během demonstrací. Bude za to hrozit pokuta 15 000 eur i vězení.

Nejpozoruhodnější je však článek zákona, který dává prefektům právo zakázat účast na demonstracích lidem, které pokládají za hrozbu veřejného pořádku. Dosud mohl takový zákaz vydat pouze soudce.

Francouzská vláda přiznává inspiraci režimem na fotbalových stadionech, kam kluby zakazují vstup výtržníkům zařazeným na černou listinu. Jenže na fotbal procházíte turnikety. Snadná kontrola.

Především ale právo na fotbal, na rozdíl od práva na svobodu projevu (tedy i právo protestovat), není zakotveno v ústavě, na což také zákonodárci v debatě upozorňovali a varovali před tím, jak snadno by takový zákon mohl zneužít autoritářský režim.

Charles de Courson, poslanec za centristickou stranu Unie demokratů a nezávislých, ve sněmovně varoval: „Je to, jako bychom se vraceli do vichystického režimu [kolaborujícího s nacisty]. Když jste byl podezřelý, že patříte do hnutí odporu, vsadili vás do vězení. Proberte se!“

Dá se však předpokládat, že zákon bude schválen.

Co zbyde z reforem?

Francie je nemocná země. Její rozpočtový schodek se bude příští rok pohybovat kolem 3,2 procenta hrubého domácího produktu, růst je odhadován na slabých 0,9 procenta, státní dluh se blíží stu procent.

Macron nastoupil do Elysejského paláce s tím, že Francii uzdraví. Hlásal, že seškrtá veřejné výdaje a liberalizuje pracovní trh tak, aby na něm rozhodovala nabídka a poptávka, ne byrokracie. Nedokázal však přesvědčit Francouze, že z těchto opatření budou mít v budoucnu prospěch. Kromě toho neodhadl, kolik Francouzi unesou, a naložil jim náklady na zelenou politiku – vyšší zdanění nafty a benzínu, což byla poslední kapka, po které pohár přetekl.

Pravda, exemplární tresty a zákazy mohou některé potížisty od demonstrací odradit. Protesty žlutých vest však nezastaví. Nelze doufat, že by je prezident přesvědčil o správnosti svého postupu. Na to je pozdě.

Osobní předpověď (bez záruky): Hlavní vlna protestů skončí až za několik měsíců. Příčinou bude únava demonstrantů a několik dalších Macronových ústupků, které z jeho reformní politiky udělají trhací kalendář.