Tady v Izraeli se v poslední době objevila móda pořádat školní besídky na téma „rodové pokrmy“. Rodiče mají za úkol uvařit nebo upéct a přinést do školy tradiční jemenskou, marokánskou, indickou nebo íránskou specialitu. Kuchyně se nikdy nestala mým koníčkem a pociťují to mé hladové děti, když se vrátí ze školy a školky a já teprve začínám vařit, protože jsem seděla u počítače a psala fejeton. Ale i leckterá izraelská pracující matka se přizná, že „rodový pokrm“ do školy uvařila babička nebo, držte se, dědeček.

Blíží se den osudné besídky a já začnu listovat v českých kuchařkách. Když vyloučím všechno vepřové včetně slaniny, počet možností se velmi sníží. Ale protože večer pokrmů bude masitý a ne mléčný, odpadají i ovocné knedlíky z tvarohového těsta, které mi dost dobře jdou a které servíruje jako moučník i české velvyslanectví u příležitosti 28. října. Všimnu si, že celé stránky kuchařky jsou věnovány pokrmům z brambor a, hurá, mezi nimi i takové, do kterých se nemusí dávat žádné mléko, jako např. bramborové šišky.

Kuchyňského robota vlastním, takže zpracovat uvařené brambory nebude žádný problém. Už si pěkně představuji, jak na pohled s idylickou českou chalupou napíši v hebrejštině: český pokrm z brambor; na slano obalené ve strouhance a na sladko s cukrem. Máslo se z důvodů košer vylučuje A hebrejskými písmeny šišky – „šin, jud, šin, kuf, jud“. Tak to by byla číselná hodnota 720. Recept je z půl kila. Aby zbylo také něco na rodinu, když už musím vařit pro školu, tak vezmu tak kilo a půl.

Ale už jste někdy zkoušeli bramborové šišky z hladké mouky? Těsto se lepí, mouka se přidává a přidává, údaje z receptu vůbec nesouhlasí a nakonec se pořádně naštvete: „Ty jejich nesmysly s rodovými pokrmy. Proč musí Izraelci pořád ve škole a ve sboru jíst? Každý ať se nají doma a neotravuje mě s vařením. Jak si to vůbec představují, česká kuchyně s pitomou izraelskou moukou?“

„Pane Bože, já vím, že není správné se takhle rozčilovat. Ale za chvíli musím odjet na housle se synem, těsto ještě pořád nemá tu správnou konzistenci a v pět začíná besídka!“ Jedno po druhém dorážejí děti a po zjištění situace, „Mami, proč na mě křičíš?“ usedají ke stolu a formují se mnou neuvěřitelné množství šišek, neboť kilo a půl brambor znásobené velkým množstvím jemné hladké mouky je… ani to nechtějte vědět – 720 šišek. Jasné je, že zbytek těsta budu zpracovávat večer po besídce, místo abych si po náročném dni konečně natáhla nohy…

Odměna byla sladká. Děti jedly několik dní s nadšením k obědu i večeři „tu věc“ střídavě s cukrem a kakaem. A i ze školy jsem přinesla pěkný zbytek. Izraelci se vrhli na to jejich „kube“, „japrach“, „malauwach“ a rýži s čočkou, protože, co člověk nezná to…

© Krista Gerloffová