17.9.2019 | Svátek má Naděžda


FEJETON: šin, jud, šin, kuf, jud

18.5.2009

Tady v Izraeli se v poslední době objevila móda pořádat školní besídky na téma „rodové pokrmy“. Rodiče mají za úkol uvařit nebo upéct a přinést do školy tradiční jemenskou, marokánskou, indickou nebo íránskou specialitu. Kuchyně se nikdy nestala mým koníčkem a pociťují to mé hladové děti, když se vrátí ze školy a školky a já teprve začínám vařit, protože jsem seděla u počítače a psala fejeton. Ale i leckterá izraelská pracující matka se přizná, že „rodový pokrm“ do školy uvařila babička nebo, držte se, dědeček.

Blíží se den osudné besídky a já začnu listovat v českých kuchařkách. Když vyloučím všechno vepřové včetně slaniny, počet možností se velmi sníží. Ale protože večer pokrmů bude masitý a ne mléčný, odpadají i ovocné knedlíky z tvarohového těsta, které mi dost dobře jdou a které servíruje jako moučník i české velvyslanectví u příležitosti 28. října. Všimnu si, že celé stránky kuchařky jsou věnovány pokrmům z brambor a, hurá, mezi nimi i takové, do kterých se nemusí dávat žádné mléko, jako např. bramborové šišky.

Kuchyňského robota vlastním, takže zpracovat uvařené brambory nebude žádný problém. Už si pěkně představuji, jak na pohled s idylickou českou chalupou napíši v hebrejštině: český pokrm z brambor; na slano obalené ve strouhance a na sladko s cukrem. Máslo se z důvodů košer vylučuje A hebrejskými písmeny šišky – „šin, jud, šin, kuf, jud“. Tak to by byla číselná hodnota 720. Recept je z půl kila. Aby zbylo také něco na rodinu, když už musím vařit pro školu, tak vezmu tak kilo a půl.

Ale už jste někdy zkoušeli bramborové šišky z hladké mouky? Těsto se lepí, mouka se přidává a přidává, údaje z receptu vůbec nesouhlasí a nakonec se pořádně naštvete: „Ty jejich nesmysly s rodovými pokrmy. Proč musí Izraelci pořád ve škole a ve sboru jíst? Každý ať se nají doma a neotravuje mě s vařením. Jak si to vůbec představují, česká kuchyně s pitomou izraelskou moukou?“

„Pane Bože, já vím, že není správné se takhle rozčilovat. Ale za chvíli musím odjet na housle se synem, těsto ještě pořád nemá tu správnou konzistenci a v pět začíná besídka!“ Jedno po druhém dorážejí děti a po zjištění situace, „Mami, proč na mě křičíš?“ usedají ke stolu a formují se mnou neuvěřitelné množství šišek, neboť kilo a půl brambor znásobené velkým množstvím jemné hladké mouky je… ani to nechtějte vědět – 720 šišek. Jasné je, že zbytek těsta budu zpracovávat večer po besídce, místo abych si po náročném dni konečně natáhla nohy…

Odměna byla sladká. Děti jedly několik dní s nadšením k obědu i večeři „tu věc“ střídavě s cukrem a kakaem. A i ze školy jsem přinesla pěkný zbytek. Izraelci se vrhli na to jejich „kube“, „japrach“, „malauwach“ a rýži s čočkou, protože, co člověk nezná to…

© Krista Gerloffová



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.