Britský chirurg Peter Butler před časem prohlásil, že chce transplantovat obličeje mrtvých na ty, kterým zdeformovala tvář válka, autonehoda či nemoc. Tento doktor z Royal Free Hospital v Londýně na sebe již upozornil před lety, kdy patřil ke skupině lékařů, krteří v laboratoři americké univerzity v Massachusetts pěstovali lidské ucho na hřbetě krysy. A v roce 2015 se nechal slyšet italský chirurg Serio Canavero, že do dvou let bude schopen tranplantovat celou hlavu.

Jenže obličej je něco jako identifikační kód. V obličeji se zračí celý život jeho majitele. Z obličeje se dá vyčíst pohlaví, někdy i národnost či příslušnost k rodině. Když obličej není poznamenán osobní biografií nebo vypadá jako z vosku, víme, že jde o výraz debility. Zdravý člověk se pozná v zrcadle od 18 měsíců svého věku.

Nyní chce Petr Butler transplantovat nemocným lidem cizí obličeje a Serio Canavero celé hlavy, tak jako Američané chtěli transplantovat do Iráku demokracii, která byla této zemi rovněž cizí. Co udělá cizí obličej, neřku-li cizí hlava s duší člověka, která přišla o svůj vnější vzhled? Co udělá přeoperovaná hlava s cizím tělem, na které není zvyklá? A co pak udělá cizí pořádek s duší národa či kmenů, které přišly o svůj tisíciletý řád? Odpověď na poslední otázku známe: národy a kmeny se brání: válčí.

Voperování nového obličeje má trvat deset až dvanáct hodin a přeoperování hlavy, kdy obě části budou silně podchlazené, o pár hodin déle. Člověk s novým obličejem si ho bude muset celý život natírat léčivou mastí a v Iráku či jinde se bude dlouho válčit. A co bude muset dělat člověk, který bude nosit cizí hlavu, nevíme.

Ptejme se ale dál: Jaké to bude mít následky, když příbuzní zemřelého potkají cizího člověka s důvěrně známou tváří? Nezabijí ho? Nebudou to brát jako urážku zemřelého? A co řeknou Iráčané tomu, když jim bude vládnout někdo, kdo vzešel z voleb, když jim po staletí velel jen vítěz v boji, který nepřátele přemohl silou a lstí?

Vzpomeňme na to, co udělal vládce Rúmzán, který nechal vyzdobit Bagdád a tři dny slavil jen proto, aby pak svou návštěvu, stařenu Šaváhí, kterou vylákal z Cařihradu, nechal vyvést v červené čepici z palmového listí korunovanou oslím hnojem. Hlasatel před ní křičel: Tohle je trest pro toho, kdo se dopustí přehmatu proti králům a proti dětem královským. Potom ji ukřižovali na bráně bagdádské.

Nebezpečná otázka dneška zní: Není po zásahu v Iráku tam implantovaná demokracie stejně mrtvá jako tváře či hlavy, které chtějí transplantovat Peter Butler a Serio Canavero? Nedopouštíme se přehmatu proti králům a proti dětem královským, kteří tam po tisíc let vládnou? Nebudeme jednou ukřižováni na bráně nebeské? Nepřišíváme velbloudům na hřbet lidské hlavy, na kterých budou pelášit po tamnějších pouštích beduíni? Co s obličejem světa, v němž nebude obtištěna vlastní biografie? Nebude také debilní?