Americká asociace pro povznesení vědy zasedala v San Diegu a pozvala tam delegaci úřadu evropských poradců z Evropské komise. Ti přednesli zprávu, že do roku 2025 předhoní Asie Evropu a Spojené státy a stane se světovým vůdcem ve výrobě, výzkumu i ve vědě. Co nás při tom napadne tváří v tvář takové zvěsti?

Asi jak koho. Scénář první: A to se podívejme, to je alarm v hodině dvanácté! Musíme si plivnout do dlaní a pořádně zabrat, aby ta naše stará dobrá euroatlantická civilizace neztratila primát.

Ať se přihlásí ten, kdo se ztotožňuje s tímto scénářem.

Scénář druhý: Aha, tak to přišli jedni kuliferdové mezi druhé kuliferdy a koumají, jak vymámit ze států, respektive Států, respektive nadstátů ještě víc peněz. Něco jako když americká NASA pravidelně ve vhodně voleném období před schvalováním rozpočtu vybalí z depozitáře onen proslulý kámen vydlabaný z antarktického ledu, kámen původu marsovského, jak se soudí, a objeví v něm pozůstatky marsovského života. Všimněte si toho, bývá to na podzim, loni to bylo v listopadu.

Ať se přihlásí ten, kdo se ztotožňuje s tímto scénářem.

Troufnu si odhadnout, že tentokrát bude přihlášených víc, v poměru tak deset tisíc k jednomu.

Jak to tedy je?

Pravda je taková, že ten primát už ztratila. Můj obor je fotografie. Je to už půl století, kdy mi paní profesorka Vlasta Hilská ukázala první fotoaparát Canon, bohapustou kopii Leicy. Tehdy jsem se ještě divil a trochu smál, jak ti neinvenční Japonci přišli s tak bombastickým názvem pro fotoaparát. Dnes mají Japonci a Korejci a už taky Číňani technologie, kterým nerozumíme. Svého času jsme se smáli Rusům, že si stoupají na klozetovou mísu. Loni jsem byl v Koreji, rozumí se Jižní. Zašel jsem poprvé v hotelu na záchod. Tam stál jakýsi stroj a u něho návod o patnácti bodech v korejštině (proč by měl být v angličtině, s bílými ďábly se nepočítá). Vzpomněl jsem si na Kubrickův film Vesmírná odysea 2001. I tam je epizoda na záchodě, taky tam přijde pán a studuje návod. Ovšem ty rozdíly ilustrují situaci. Kubrick dokončil svůj film před dvaačtyřiceti lety a ten záchod je na americké vesmírné stanici, přičemž se předpokládalo, že v roce 2001 takové stanice skutečně budou kolem Země obíhat. Návod je samozřejmě anglicky. Skutečnost je taková, že nic podobného kolem Země nelétá, že Barack Obama odpískal poslední velkolepý projekt mířící na Měsíc a předmětná toaleta je v šoufl hotelu v korejském Pučchonu. S návodem v korejštině.

Jak to tak po sobě čtu, svírá se mi hrdlo nad tou hořkostí. Je mi líto, že to tak s námi dopadlo. Ale jde o tu pochodeň, o cestu k novým horizontům. My se už k nim nevydáme, budeme se handrkovat o benefity a ve volném čase omlouvat za vyhubení Keltů. Důležité je, aby někdo tu pochodeň nesl dál. S napětím čekám, kdy z Dálného východu přijde něco onačejšího než mobilní telefon s desetimegovým foťákem. Kdy přijdou s objevem pro jednadvacáté století, srovnatelným s objevem rozhlasových vln nebo nukleární fúze. Mělo by se to stát, ale kdy? Do roku 2025?

LN, 22.3.2010