Před vánočními svátky a povinným novoročním veselím jsme s mou paní emigrovali do země, o které nikdo nebo skoro nikdo nic neví. Blaze takové zemi! Je to Omán, země na Arabském poloostrově, tři sta tisíc kilometrů hor a pouští a tři miliony obyvatel plus nezjištěné množství velbloudů. Před nimi varují značky podél dokonalých silnic.

Zde, pod monochromaticky modrou oblohou v paprscích zimního slunce vyhřívající vzduch přes den na příjemných pětadvacet stupňů Celsia jsme sledovali na displejích svých telefonů unylou předvolební kampaň v rodné zemi. Zvláštní pocit, být v zemi, o níž doma dohromady nic nikdo neví, leda to, že někde je nějaký Omán. Pro noviny je zajímavější zhroucený stát Jemen, to je jižní soused Ománu.

I zde byly portréty politika na každém druhém rohu. Ale nebyly to portréty předvolební. Když politik, tak zde jenom jeden, sultán Kábús, v čele státu od roku 1970. Převzal po otci středověkou zemi se šesti kilometry silnic a jedním z prvních svých dekretů zde zrušil obchod s otroky. Dnes je to prosperující moderní země, v žebříčku bezpečných zemí na jednadvacátém místě. Turisté tu jsou vítáni, ale není jich moc, nejspíš proto, že – jak řečeno – málo kdo o existenci Ománu má povědomí natolik silné, že by ho napadlo se tam podívat.

Je tu všechno, co by měl návštěvník chtít vidět a co potřebuje ke spokojenosti. Co ovšem je takřka unikátní, je autentičnost. Stačí srovnat staré město v Maskatu s historickým centrem Prahy. Starý Maskat je vklíněn mezi hory, od jihu rámován mořem a v jeho uličkách žijí Maskaťané a jsou tam krámky a dílny, tady je krejčí a vedle truhlář a tam zase prodávají koření a tady vám nabídnou kořeněné ománské kafe a naproti ušije krejčí do druhého dne běloskvoucí košili z chladivé ománské bavlněné látky. Historické centrum Prahy je naproti tomu odpudivý skanzen potřísněný nevkusem a chamtivostí a do neživotnosti ochromený ochranářskými fanatiky. Tam máte pocit hosta nahlížejícího do cizího světa, v Praze prchám z umělé kulisy, která městem kdysi bývala a stal se z ní čepičářský ghost town.

Nežiji tam, žiji zde. Praha měla svého Karla IV. před tři čtvrti tisíciletí, Omán a jeho Maskat ho mají nyní. Ano, srovnání se sultánem Kábúsem je velmi případné. Osvícený samovládce pozvedl zemi za necelé půlstoletí způsobem nevídaným. Chystám se volit prezidenta a myslím na starce v jeho paláci na břehu Osmánského moře. Už po léta ho nikdo neviděl. Nemá potomky, a tudíž pokračovatele, a prý kdesi v paláci je obálka, do níž uzavřen papírek se jménem následníka. Půjdu volit a mnozí z vás jistě také a třeba to dopadne všelijak. Ale přece je to mnohem menší riziko, než mají v tom idylickém Maskatu v tajné obálce: co když je tam špatné jméno? To právě je ten stín osvíceného samovládce. Osvícenost může odejít a samovláda zůstane.

LN, 8.1.2018