Rozhodně. Jenže ne z Moskvy, ale z Bruselu

Ukrajina se ocitla na pranýři prounijních komentátorů. Prý při nepodepsání asociační dohody s EU podlehla vydírání ze strany Moskvy. Ne, vážení, to jen prozatím nepodlehla vydírání ze strany Bruselu.

Někteří z nás můžeme považovat ukrajinský režim klidně za nesvobodný, který nerespektuje novodobou mantru humanistů v podobě tzv. lidských práv, když zavřel Tymošenkovou, ale je to problém Ukrajinců a ne náš. Je to jejich boj a pokud chtějí změnu, mají dost horkou hlavu a tvrdou palici na to, aby jakoukoli požadovanou změnu levou zadní prosadili – ve volbách, ale i s použitím síly. Nikomu z nás, kdo nejsme občané Ukrajiny, nepřísluší zasahovat do dění v tomto suverénním státě. Jaké důsledky opačný přístup přínáší, to můžeme dodnes vidět na Arabském jaru.

Důvod, proč se představitelé EU společně s tzv. ochránci lidských práv za Tymošenkovou tak bijí, je prozaický. Je to totiž jejich politická krevní skupina. Dodnes se Ukrajina vypořádává s důsledky nevýhodné smlouvy s Ruskem na odběr zemního plynu za veřejné peníze, zatímco Tymošenková, vlastnící a ovládající distribuční společnosti na Ukrajině, vydělávala s manželem do vlastní kapsy. V jejím případě se nemohlo jednat o pouhou chybu. U nás a v zemích EU se takovým nevýhodným smlouvám pro stát, zajišťujícím peníze jen některým vyvoleným, říká "politické rozhodnutí". Politici v zemích EU nejsou za takové smlouvy postižitelní. V Číně za ně politiky popravují (nevolám po tom, jen konstatuji fakt).

Brusel podmínil podpis asociační dohody propuštěním tohoto, z pohledu unijních elit, politického vězně. Aby to bylo ještě jasnější: Evropská unie podmiňuje další kroky ke vstupu Ukrajiny, která má největší územní rozlohu v Evropě (!), více než 45 milionů občanů (!) a strategickou polohu mezi EU a Ruskem (!), propuštěním jediného vězně (!). Oproti tomu sdělilo Rusko Ukrajině prostý fakt, a sice že jejím přijetím do EU dojde k ohrožení vzájemné obchodní bilance, jejíž ztráta by mohla dosáhnout v přepočtu až 10 bilionů korun. Pokud je možné označit něco za vydírání, pak je to vzetí si Tymošenkové ze strany Bruselu jako rukojmí při stanovování podmínek podpisu asociační dohody se 45 miliony Ukrajinců, než ruské připomenutí dosavadního obchodního partnerství.

Ukrajina se rozhodla suverénně a správně, když upřednostnila vzájemný obchod s Ruskem před účastí v ekonomicky upadajícím spolku, který jede na dluh. Je jen otázkou času, kdy místo přijímání nových členů budou ti stávající odcházet. Jinou otázkou zůstává, zda a jak dlouho toto rozhodnutí Ukrajincům vydrží. Těch, kteří se těší na začlenění do elitní kasty vyvolených v Bruselu, je i na Ukrajině jistě dost a mají svou sílu a podporu zvenčí. A to mnohými nenáviděné Rusko? Osobně k němu mám podobně neutrální vztah, co se minulosti týče, jako k Němcům. Co bylo horší? Druhá světová nebo následný komunistický blok? Obojí je pryč (ačkoli to druhé, soudě z vývoje v Evropě, ne zcela) a je potřeba se dívat dopředu. Rusko už má navíc paradoxně zkušenosti politického svazu za sebou, zatímco EU to teprve čeká. Skoro by se zdálo, že v tomto kontextu je skutečně zemí, kde zítra znamená již včera. V tomto ohledu prostě sedne to staré budovatelské heslo jak zadek na mísu.

Převzato z blogu se souhlasem autora