Docela velký „přehmat“ se podařil předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové. Zapojila se totiž do předvolební agitace pro Chorvatské demokratické společenství, které volby s výrazným náskokem vyhrálo. Jak poznamenala agentura AP, von der Leyenová coby někdejší německá ministryně obrany je členkou Křesťanskodemokratické unie (CDU), která patří do Evropské lidové strany (EPP) stejně jako chorvatská strana HDZ.

Dle mého soudu se jedná o fatální selhání člověka v jedné z nejvyšších funkcí EU. Zcela jistě by po tomto angažmá měl následovat její odchod z čela Evropské komise. Bohužel se obávám, že Německo, odkud von der Leyenová pochází a které tento půlrok předsedá unii, bude svou věrnou „evropskou“ političku bránit zuby, nehty. Od Německa proto nelze nic zásadního očekávat. Možná se paní předsedkyně „omluví“.

Obecně lze však německé předsednictví EU chápat jako další utužení „proevropských sil“. Německo sice ústy své kancléřky Angely Merkelové vyhlásilo program na oživení ekonomiky po virové pandemii, pokud však Brusel současně zachová politiku takzvaného „zeleného údělu“ v celé unii, spolkne ono „oživení“ mnohem více prostředků, než by tomu bylo v případě výrazných škrtů právě v programu „zelený úděl“. Bude navíc velmi zajímavé, jak se Německo postaví k finálním pravidlům pro rozdělení mimořádných prostředků na obnovu ekonomiky členských států EU. Lídři V4 se nedávno ve Varšavě sešli a přijali rezoluci, že o využití prostředků z EU by si měla rozhodnout každá země samostatně. Státy V4 si tak nepřejí, aby peníze byly jakkoliv „omašličkované“ a aby bylo Bruselem direktivně schváleno, na co mohou být použity. Ani v tomto legitimním požadavku V4 nevidím velkou naději na realizaci. Možná, že právě schválení možnosti využití finančních prostředků dle svého bude „kompenzováno“ tím, že se v EU nebude již více o průšvihu von der Leyenové hovořit.

Německé předsednictví proto bude velmi důležitým prvkem stavu unie. Vzhledem k tomu, jak virová pandemie poškodila ekonomiky dalších velkých států EU (Itálie, Francie a Španělsko), a vzhledem k historickým vazbám Německa na státy západní Evropy, půjde největší část finanční pomoci celkem logicky do těchto států. Ty zase na oplátku nebudou mluvit o „přešlapu“ předsedkyně eurokomise.

V podstatě se tak bude realizovat plán dalšího posílení vlivu Německa na chod EU. Tandem Merkelová/von der Leyenová bude pevně třímat otěže EU a co Německo navrhne, to projde. Nic to však nemění na faktu, že jediným správným řešením zapojení předsedkyně komise do voleb v jednom ze států EU by měla být její okamžitá rezignace, popřípadě její odvolání z funkce.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz