Jak se říká, „už jdou tlustý do tenkejch“. Evropská komise se rozhodla, že její vizi „záchrany“ klimatu zaplatí celá EU svou konkurenceschopností. Bez toho, že by stejné kroky podnikaly i ostatní země světa, přitom nemá její snaha sebemenší smysl.

Zdražení, zdanění, cla, přerozdělování – to jsou hlavní znaky zelených návrhů, které ve středu představila Evropská komise. Jak je u ní obvyklé, k návrhům nejsou zpracované dopadové studie pro jednotlivé státy. Ale těžko se tomu divit, když komisařům tato praxe, jež je v rozporu s unijními ustanoveními, dosud úspěšně procházela.

Dávno už přitom nejde jen o uhelné elektrárny, jak se část veřejnosti stále mylně domnívá (zde). Kvůli tomu, aby země sdružené v EU dosáhly do roku 2030 poklesu emisí CO₂ o 55 procent oproti roku 1990 a do roku 2050 aby byly nulové, má třeba dojít k ukončení výroby automobilů s benzínovými a naftovými motory. Emisní povolenky mají začít platit nejen letecké společnosti, ale i bytové domy. Produkce ze zemí, které nedodržují unijní standardy, má být zatížena uhlíkovými cly. Což každopádně povede k jejich zdražení, ale nedají se vyloučit ani obchodní války. (Podrobně návrh rozebírá například ekonom Lukáš Kovanda zde.)

Zdražení se Evropanům projeví ve většině oblastí života. Protože pokud například bude zavedené clo na ocel ze zemí mimo EU, zdraží to nejen samotnou ocel, ale také všechno, co se z ní vyrábí. Včetně větrných elektráren, pro jejichž stavbu je potřeba oceli obrovské množství. Nebo elektromobilů, o jejichž skutečném přínosu k „boji proti CO₂“ se navíc řada odborníků dlouhodobě vyjadřuje silně skepticky (například zde). Ostatně, jejich plánovaný rozmach vyžaduje obrovské posílení infrastruktury pro nabíjení, ale zvýší také podstatně spotřebu elektřiny (zde a zde).

Té má do roku 2030 být v EU celých 40 procent z obnovitelných zdrojů. Jejichž dodávky ovšem závisí na počasí a ani v Německu zatím nejsou schopné pokrýt ani celou spotřebu v rámci jednoho dne (zde a zde). Mimochodem, plány Komise také jasně ukazují, co by čekalo plynové elektrárny, teplárny i automobily a autobusy, jež řada lidí stále považuje za ekologickou variantu. Jenže celkové emise ze zemního plynu jsou plně srovnatelné s těmi uhelnými (zde).

Členské země EU přitom vypouštějí jen méně než sedm procent světových emisí oxidu uhličitého za (za rok 2019, podle studie institutu Rhodium Group). Ostatní jeho velcí producenti však množství svých emisí stále zvyšují a plynule tak vymazávají úsporu, které dosahují evropské země. Dokud se tento trend nezmění, nemůže se iniciativa EU na globální bilanci oxidu uhličitého nijak projevit. A tomu zatím nic nenasvědčuje (zde).

Přitom již několik let například německé firmy signalizují své obavy o udržení konkurenceschopnosti, protože jim stoupající náklady na zelená opatření zvyšují náklady. Obavy mají podnikatelé napříč celým spektrem. Že nejde o plané obavy, dokládá i vyjádření prezidenta české Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého.

„Například mechanismus uhlíkového cla nebude podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO) slučitelný s bezplatným přidělováním emisních povolenek, což bude pro mnoho podniků, nejen v ČR, obrovský problém,“ upozornil Dlouhý.

Jeho obavy se týkají také plynárenství, které zůstává stranou pozornosti. Jenže to jen v tuzemsku zajišťuje teplo asi pro 3,5 milionu lidí. Nyní se sice firmy z oboru většinově upínají k plynu, ale ten dřív či později EU bude chtít vyřadit také. Na otázku, čím uhlí a plyn v dálkových dodávkách tepla a teplé vody pro takové množství lidí nahradit, zatím nikdo nepřinesl dostatečnou odpověď. Již nyní se přitom kvůli cenám emisních povolenek české teplárenství pohybuje na hraně ekonomického přežití.

„Nestačí jen říct, že navýšíme ambice, ale současně je třeba zajistit financování a zachování konkurenceschopnosti evropských i českých podniků,“ poznamenal k tomu prezident Hospodářské komory.

Jisté je opět jen to, že v případě schválení návrhů Komise budou ceny tepla a teplé vody stoupat. Což nižším příjmových skupinám samozřejmě zkomplikuje situaci. Komise sice pro tyto případy plánuje vytvoření fondu, který by těmto skupinám lidí kompenzoval náklady, ale jde jen o klasické přerozdělování. Plnit by se měl totiž z výnosů emisních povolenek, čili z toho, co je hlavní příčinou zdražení, jež se z něj bude kompenzovat.

Zda se plán podaří korigovat tak, aby nezahubil evropský průmysl a neuvrhl miliony lidí do energetické a nejen energetické chudoby, to bude záležet na vládách členských zemí. Protože v europarlamentu, který jej bude také schvalovat, mají zelení všeho druhu většinu (patří k ní i čeští Piráti). Na podzim vznikne po volbách nová česká vláda. Doufejme, že bude naše zájmy v Bruselu hájit lépe, než ta dosavadní. Mějme to při volbách na paměti.