V po krk zadlužené eurozóně stoupl dluh ze 79,3 % HDP v roce 2009 na 85,1 % v roce 2010. V po krk zadlužené EU jako celku pak státní dluhy vzrostly z předloňských 74,4 % HDP na 80 % v roce 2010.

Aby snad někdo nežil v mylném opojení, že se jednalo o výjimečný rozpočtový rok zapříčiněný hospodářskou krizí, považuji za nutné připomenout, že nikdy v dobách předchozích se nestalo, že by tyto hodnoty oproti předchozímu období klesly. Nikdy. Současný státní dluh všech zemí EU pak aktuálně činí v přepočtu přibližně 240 bilionů korun. Ty aktuální informace vyzněly z pera Eurostatu příliš negativisticky, a tak k ní statistici připojili ještě informaci další, o které se zejména politici domnívají, že je veskrze pozitivní: Loni se snížil rozpočtový schodek států EU oproti roku 2009. Přeloženo do normální řeči - toto sdělení neznamená nic jiného, než že se státy EU prostě jen znovu dál nově zadlužily. Jen o něco méně než v předchozím roce.

Jako součást tzv. rozpočtové kázně v EU svého času Brusel vymyslel tzv. „maastrichtská kritéria“. K těmto kritériím (která při přijetí eura nedodržely Německo ani Francie, jež za vznikem maastrichtských kritérií stály) vztahují nyní jak vstup nových členů, tak všechny nové tzv. „záchranné mechanismy“, které prý mají za cíl zpřísnit hospodaření států. Maastrichtská kritéria stanovují, že rozpočtový deficit jednotlivých států nesmí přesáhnout 3% HDP. Víte, co to mimo jiné také znamená? Kdyby všechny státy EU tuto podmínku v jednom roce splnily, tedy nezadlužily by se více než o 3% HDP, v součtu by se nově ten rok - zatímco by politici nejen v Bruselu otevírali jistě pravé poctivé šampaňské - zadlužily o dalších 362 mld eur, a k tomu další nové úroky. Jen v případě České republiky činí zaplacené úroky ze státního dluhu za posledních deset let cca 333 miliard korun...

Jaký je závěr? Socialismem prolezlá Evropská unie založila svou existenci na dluzích, které stoupají a programově budou dál každý rok stoupat. A občas na nějakém summitu politici oslaví, když se někdy zadluží méně, než rok předchozí. Gratuluji. Udržovat při životě něco, co by nikde jinde než v politice na cizí účet prostě nešlo, je hodno zvláštní odměny a zacházení. Jen nevím, zda by stačil klacek nebo už raději železná tyč. Na politiky evropské i ty naše.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora