aneb Zbytečné projekty Evropské unie

Evropská unie chce podpořit „spojení návrhářů a oděvního průmyslu“ částkou 3 miliony eur. Tyto projekty nejsou nic jiného než další „Čapí hnízda“ napříč Evropskou unií.

Podpora „malých a středních firem“ z rozpočtu EU je zaměřena na různé věci. Hodně peněz jde na podporu výzkumu a vývoje, což je samo o sobě bohulibé. Pokud se ale řeší nesmysly, protože je ruka Páně otevřená, bohulibost jde stranou. EU se však vlamuje svými dotacemi i do oblastí, kde vládne tvrdý byznys, a tou oblastí je móda a módní doplňky.

Módní návrhářka Žil Julie Vostalová plánuje v rámci evropského projektu Worth Partnership Project dokázat, že zapojení nových technologií do módní tvorby a výroby přináší výhody. Spolu s kolegou Kerrym Murphym z Amsterdamu se nyní snaží najít v Evropské unii firmu, která jim s projektem pomůže. Do konce roku se do projektu mohou hlásit první zájemci, další pak v průběhu příštích tří let, zapojit by se mohlo až 450 firem. Projekty bude vybírat odborná porota, ve které jsou profesionálové z oblasti vysoké módy či designu. Zajímat ji bude originalita a realizace nápadu. Finančně projekt zajišťuje program Cosme, který je zaměřený na konkurenceschopnost malých a středních podniků v EU.

Celkově plánuje EU utratit na podporu „malých a středních firem“ 2,4 miliardy eur. Lze se jen domýšlet, kolik podpory se věnuje na aktivity, které by měly být financovány z výnosů podnikání.

Nejsem sám, kdo má pochybnosti o projektech financovaných EU. Považuji za problematické i řadu projektů pro podporu výzkumu a vývoje. Naše nová výzkumná centra, která stála miliardy korun a byla podpořená z prostředků unie, mohou být jen velmi obtížně financovatelná. Jejich další využití po vyschnutí dotačních programů EU je tak doslova ve hvězdách.

Do tohoto rámce je pak nutné zasadit i podporu projektů typu „Čapí hnízdo“. I tyto projekty zřejmě mohou mít problémy s udržitelností. Právě v období 2007/2013 byly podporovány akce na výstavbu ubytovacích kapacit (hotelového typu), i když v daném regionu takové kapacity existovaly a zdaleka nebyly využívány na sto procent. Jestliže k tomu přičtu všudypřítomnou korupci (viz největší opravdový podvod s udělováním dotací v regionu Severozápad), pak není skutečně co oslavovat.

Souhlasím i s názorem nové ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, že konkrétně projekt Čapí hnízdo nemusí být „podvod“, protože konkrétní žadatel vyhovoval podmínkám dotace. Nicméně nic to nemění na tom, že účelnost vynaložení unijních prostředků na takové typy projektů je problematická. Stejně tak i návratnost vložených finančních prostředků. Při svých cestách po Evropě jsem se už setkal s cedulkami o tom, že něco bylo vytvořeno s podporou EU - například v Řecku. Na Rhodosu jsem při návštěvě historické památky viděl cedulku o tom, že turnikety k placení u vstupu do památky byly pořízeny z prostředků EU. Byly však mimo provoz a návštěvníci chodili kupovat lístky „do okénka“. Nejsme v tom proto bohužel sami - podobných projektů s problematickou využitelností bude po celé EU zřejmě dost.

V Česku máme navíc pouze politické využití dotačního projektu proti druhému nejbohatšímu občanovi Česka. Je bezesporu pravdou, že pokud by Andrej Babiš nebyl v politice, o nějakém „hnízdě“ bychom neměli ani tušení. OLAF - orgán EU, který měl podat stanovisko, zda při podpoře projektu „Čapí hnízdo“ došlo k porušení dotačních pravidel EU - vydal zprávu, že sdělil české straně „doporučení“. Z toho vyvozují Babišovi oponenti, že „muselo dojít k podvodu“. Pochybuji, že je to tak jednoduché. Spíše se mi jeví rozhodnutí OLAF jako stanovisko „chytré Horákyně“, tj. že to mohlo být tak i tak a poraďte si s tím v Česku sami.

To hlavní, co však v souvislosti s dotacemi existuje, je faktická nerovnost. Nejsou stejné dotace pro zemědělce v západní části EU a ve východní části EU a obecně lze konstatovat, že právě zemědělské dotace a „ochrana trhu“ mohou vést k umrtvení důležitého krajinotvorného prvku, jakým zemědělská činnost bezesporu je. I z tohoto důvodu nepovažuji dotační politiku v Evropské unii za správnou právě proto, že orientací na různé procentické výše podpory vytváří nerovné (selektivní) podmínky a tím i podmínky pro chytračení. Možné podvody jsou tudíž v podmínkách dotace zakomponovány a pokud k nim pak skutečně dojde (tím, že se do rozhodování zapojují politické zájmy a korupce), je to jen důsledek „zadání“. Jediným správným řešením na evropské úrovni by proto bylo vrátit takzvané evropské dotace do pravomoci jednotlivých států. Takzvaně bohaté státy, které do rozpočtu EU více přispívají, než z něj berou, by pak neměly důvod stěžovat si na takzvaně chudé státy, že jen berou a nic nedávají, a využívat této rétoriky pro politické cíle.

Nicméně ideálním stavem by byla minimalizace dotací na bázi žádostí a maximální množství dotací formou zákonných úprav, jakou jsou dotace na žáka pro základní, střední a vysoké školy apod. Obávám se však, že EU takovým směrem nejen že nejde, ale hlavně nechce.