Řecké dluhy jsou podstatně vyšší, budou ještě stoupat a auditoři EU jsou prý „překvapeni“. Je pátek a média hlavního proudu na tuto středeční informaci asi zapomněla. Vítejte ve světě, kde vládne mlha.

16. září 2010 se konalo v Bruselu mimořádné zasedání Evropské rady, jehož náplní bylo jednání o hlubší koordinaci rozpočtové, hospodářské a sociální politiky. Tedy tzv. režim „hospodářské vlády“, podle kterého bude EU každý rok určovat členským státům základní strategie jejich hospodářské a sociální politiky. Evropská komise stihla skandálním způsobem kritizovat Slovensko za rozhodnutí jeho parlamentu ve věci nepodpořit Řecko podle unijních představ a přicházela s dalšími návrhy na nový fond a zvýšenou pomoc problémovým zemím eurozóny. Kvaltovala, jak jen to bylo možné, aby se zástupci jednotlivých členských států dohodli. Z dosavadního způsobu provádění unijní politiky jsem si jistý, že Brusel velmi dobře věděl proč.

V průběhu té doby se totiž MMF, Evropská komise a ECB dohodly s řeckou centrální bankou na odložení testu solventnosti stagnujícího řeckého bankovního sektoru o jeden měsíc. Daly tak Aténám prý „prostor k nadechnutí“. Řecko se po získání prvních peněz připravovalo k získání dalšího balíku peněz na kapitálových trzích a výše uvedené organizace daly vládním úředníkům „více času na přípravu“. Jsem přesvědčen, že je to jinak. Lidé z Bruselu, prostřednictvím Eurostatu, jsou kvůli auditům v Řecku už několik měsíců a věděli, že další negativní informace k řeckým financím by znamenaly v době slovenského odporu možné nastartování ukončení chuti i ostatních poslat tam jediné další euro. Natož jednat o společné „hospodářské vládě“ v době, kdy je zcela zjevné, že Bruselem navržený a realizovaný postup pomoci selhal a členské státy a jejich občané se kvůli Řecku naprosto zbytečně ještě více zadlužili. Řecko přitom jen dál lže a Řekové nejsou ochotni přijmout svou odpovědnost za výsledky voleb v posledních desetiletích, kdy i řecká uklízečka v muzeu měla vyšší plat než český bachař mezi mukly nebo český lékař, což dokazují permanentní stávky a demonstrace, ochromující už tak nahnuté hospodářství před krachem.

Před rokem se v Řecku vyměnila vláda. Levicovou prý nahradila pravicová. Nesmysl. Ve skutečnosti se stalo jen to, že extrémně levicovou nahradila vláda méně levicová. Tehdy se provalilo, že státní dluh je větší, než kdy dosud oficiální statistiky uváděly. Ve středu 6. 10. 2010 oznámil na tiskové konferenci Amadeu Altafaj Tardio, mluvčí eurokomisaře pro ekonomiku Olliho Rehna, že první výsledky hloubkového auditu řecké ekonomiky (tedy auditu, který proběhl až po zaslání prvních peněz do Řecka na uhrazení části starých dluhů!), který provedla Evropská unie, přinesl podle odpovědných úředníků (rádoby) překvapení: „Řecký deficit a hodnota dluhu budou revidovány směrem vzhůru, čísla budou vyšší. Některá půjdou nahoru prudce.“ Zatímco Řecko a Brusel hovoří politicky korektně diplomatickou řečí o solidaritě, nedorozumění, nepochopení, chybách a rozčarování, ve skutečnosti jsou na místě termíny jako podvod, machinace a zkreslování hospodářských údajů s cílem podvodně vylákat další peníze ze členských států. A mimochodem, Evropská unie a její politici a úředníci se nechovají jinak. Zastírají pravý stav věci jen proto, aby využili situace k posílení svých práv nad členskými státy, a s falešným úsměvem na mediální tváři, tvrdíce nám, že z nejhoršího je Řecko venku a oni jednali včas a správně, chtějí další a další peníze.

Jen slabí mají potřebu být pod křídly různých svazů. Silní si vystačí s oboustranně výhodnými dohodami uzavřenými jen na základě ekonomické výhodnosti a selského rozumu, bez křivých politických záměrů. Zatím nás všechny nejvíce zbytečných peněz, které chybí v reálné ekonomice v době krize, stojí státní a unijní přerozdělovací a nové dluhy vytvářející politika. Jestliže říkám, že státní aparát České republiky musí být třetinový, společná měna je jen mocenským nástrojem velkých zemí Unie a jeho zavedení u nás ani omylem nechci (ostatně soudím, že její dny jsou stejně sečtené, stačí, když se k Řecku přidá Španělsko nebo Portugapsko), pak Řecko patří do bankrotu s rozprodejem státního majetku na úhradu svých dluhů. Nic jiného není výchovné a společensky i ekonomicky žádoucí ani pro Řeky, ani pro ostatní státy Evropy.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora