Z poslední cesty do Bruselu se nám náš pan premiér vrátil celý. Brzy to nemusí být tak samozřejmé, jak by se zdálo. Stačí se trochu porozhlédnout v daleké i nedávné minulosti.

"Z rozkazu koncilu nařizujeme: Pokorně uznáš své bludy uvedené v předložených článcích. Odpřísáhneš, že navždy jich nebudeš ani kázat či hlásat. Veřejně se jich vzdáš. Od této chvíle budeš vyznávat a kázat opak." Tak se osopil kardinál d'Ailly na českého reformátora Jana Husa před kostnickým koncilem v roce 1415.

"O 600 let později, 5. prosince 2008, jsem si vzpomněl na tuto inkvizitorskou výzvu, která nutila Husa, aby se přiznal ke kacířství, při vystoupení nanejvýš významné delegace Evropského parlamentu na Pražském hradě. Během probíhající ratifikace Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu České republiky odcestovali nejvyšší představitelé Evropského parlamentu do Prahy, aby obhajovali svou víru a úřadujícího, demokraticky zvoleného prezidenta suverenního členského státu Evropské unie vystavili nátlaku ohledně jeho opakovaně projevované a jasně formulované kritiky Lisabonské smlouvy, kterou celá Evropa považuje za spornou. V naší době má inkvizice své sídlo v Bruselu, v Evropské unii. Její myšlenku velkého státu rozkládajícího se přes celý kontinent nesmí nikdo zpochybňovat a její podstatu musí všichni uctívat jako nějaké náboženství."

Pan Gauweiler, poslanec Bundestagu (německého spolkového sněmu) pak píše dál: "Při svém vystoupení na Pražském hradě evropští vyjednávači rovněž překvapili svou domýšlivostí, historickou slepotou a nedostatkem tolerance, které projevili v jednání, v chybějící zdrženlivosti a v nedokonalé formě, nehledě na to, jakým způsobem zacházeli s vedoucím činitelem evropského státu."

Vlastně není co dodat. Jen snad to, že to lepší nebude. Se vzrůstajícími potížemi EU hrubne i tón vzájemné komunikace mezi členskými zeměmi. Stačí si jen připomenout slova Jacquese Chiraca, že Češi propásli příležitost držet hubu.

"Pošlete nám 90 miliard korun, do deseti dnů a moc se neptejte, co za to." Ještě že jsme poslali jen 30 miliard. Druhý byl skandál o fiskální unii. Podepsat úmluvu o fiskální zodpovědnosti s nezodpovědnými, by bylo od našeho předsedy vlády nezodpovědné. Jak známo, pan Nečas nepodepsal. Tento skandál ještě neutichl a už si komisař pro energii, dřívější druholigový německý politik, nepřímo otevírá pusu na státy, které by snad chtěly podnikat v jaderné energii.

Je podivné, že náš pan premiér, který má jinak poradců jako máku, nemá poradce pro jadernou energii a diskuse o ní. Tím se zřejmě také mohlo stát, že nabídl německé kancléřce diskusi o Temelínu. Každý, kdo jen trochu zná poměry v Německu, ví, že na toto téma diskutovat s Němci není nic jiného než ztráta času. Veškeré diskuse jsou zbytečné. Mimochodem, totéž platí o boji proti globálnímu oteplování.

Všechno zde popsané není ale to rozhodující. Ve své podstatě se jedná o totální diktát velkých, Francie a Německa, všem ostatním. Kdo se domnívá, že fiskální nebo jiný pakt znamená konec regulací, je dokonale mimo mísu. Rozbíhá či spíše se už rozběhl nikdy nekončící sled zákazů, přikazujících doporučení a unifikačních aktů. To vše rozhodně ne k našemu prospěchu.

Od dob inkvizice se časy trochu zcivilizovaly, a tak zbývá jen doufat, že nám pan premiér Nečas zůstane nějakou dobu přece jen ještě zachován.