Evropská komise již podruhé zažalovala Česko kvůli zaměstnaneckým penzijním fondům. U Soudního dvora EU žádá, aby ČR v případě soudní prohry zaplatila více než půl milionu korun (22 364 eur) za každý den od vynesení verdiktu až do doby, kdy směrnici převede do národního práva.

První soud česká vláda již prohrála, přičemž směrnici měla převést do roku 2005. Pokud by Česko neuspělo u soudu i tentokrát, muselo by navíc zaplatit 5644 eur (135 000 korun) za den od vynesení prvního rozsudku. K dnešnímu dni pokuta činí zhruba 56 milionů korun. Podle mluvčí Evropské komise Pii Hansenové je situace kolem českého případu (cituji) "velmi vážná".

Směrnice má v celé Evropské unii sjednotit pravidla pro instituce, jež mají na starosti důchodové pojištění zaměstnanců a dohled nad jejich fungováním. Češi dosud stavěli svou obhajobu na tom, že žádné podobné instituce nemají, a tudíž nevidí důvod, proč by směrnici zaváděli. Česká obhajoba navíc již v případě prvního soudu zdůrazňovala obavy, že by zaměstnanecké fondy a další na ně napojené instituce musely v ČR vzniknout, pokud by evropské právo v této podobě přejala. Unijní soud ovšem tyto argumenty odmítl, protože podle něj cílem směrnice EU není harmonizace penzijních systémů napříč evropskou sedmadvacítkou.

Už v roce 2011 vláda připravila a president Klaus podepsal novelu dle směrnic EU, která ji po Česku požadovala, v jejímž důsledku se vznik zaměstnaneckých penzijních fondů zákonem zamezil. Obsahuje totiž ustanovení, podle něhož "instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění se nesmí na území České republiky usazovat". Evropský soudní dvůr v minulosti povolil, aby v ČR takové fondy ani nevznikaly, povinně ale musí být právně ošetřeny.

V současnosti takové fondy nikdo v Česku neprovozuje, proto byla předtím tato směrnice odmítnuta. Nyní ministr Miroslav Kalousek v Senátu zopakoval, že vláda stále o převzetí tohoto "nástroje" neuvažuje. Česko v minulosti do zákona zapracovalo pouze ta ustanovení, která upravovala případy, kdy tyto penzijní fondy v tuzemsku nabídne zahraniční firma.

Jak vlastně rozumět této zprávě? Jednoduše. Evropská komise se rozhodla poručit větru dešti a přimět suchozemské státy vytvořit legislativu pro oceánský rybolov. Ukázala tak v celé nahotě absurditu své existence, spočívající ve vymýšlení dalších a dalších regulací podvazujících svobodný život občanů a států, a to jen proto, že si úředník v Bruselu potřebuje odškrtnout kolonku a zvýšit sebevědomí. Z historky o vynucované legislativě pro neexistující reálnou situaci by měl radost George Orwell. Jeho slova z knihy 1984 se tu ukazují býti prorockými. A přitom by místo marného beckettovského Čekání na Godota stačilo málo: po andersenovsku zvolat: Císař je nahý!