Co mají společné?

Mnohokrát v životě jsem si ověřila, že stačí obyčejný selský rozum a určitá míra pozornosti a snadno vysledujete aktuální společenské problémy, pnutí i budoucí trendy. Chce to možná jen víru ve vlastní názor a ochotu používat vlastní rozum (…ne ten médii naservírovaný).

Docela živě si vzpomínám na konec osmdesátých let. Vybavuji si, že sedím před televizí a sleduji zprávy, kde moderátor shrnuje závěry xy. sjezdu UV KSČ, a já nejsem schopna pochopit jedinou větu z toho, co říká. Ta slova, která kupil moderátor i následně vystupující soudruzi, mi nedávala dohromady žádný význam a já jsem pociťovala takový zvláštní pocit odcizení a vlastní nedostatečnosti, že nejsem schopna pochopit, co se mi snaží se zasvěceným výrazem sdělit.

Pak přišla devadesátá léta a na mě se začaly řinout věty, kterým jsem rozuměla, které dávaly smysl a měly obsah, který jsem chápala. Bylo to tak neuvěřitelně odlišné, tak opojné a osvobozující.

Už několik let znova přestávám rozumět větám, které plynou z médií referujících o xy. setkání evropských rad, komisí a představitelů či přímo z úst politiků a evropských úředníků… nerozumím termínům, celým větám, tématům i obsahu sdělovaného. Snažím se soustředit na to, co mi chtějí sdělit, ale úplně mi to uniká a stejně jako za dob komunismu zažívám stejný pocit prázdnoty a existence podivného paralelního světa vedle toho mého.

Jen pro ilustraci uvádím část z usnesení ze 14. sjezdu ÚV KSČ: "Ve svém základním významu byly výsledky lednového pléna výrazem nezbytnosti řešit nazrálou krizi a společnost pozvednout k nové aktivitě, k novému rozmachu. To se týkalo především důsledného uplatňování leninských principů v řízení strany a společnosti a nutnosti včas reagovat na nové jevy ve všech oblastech společenského života, které nastoloval vývoj." A nyní namátkou například citace ze závěrů zasedání Evropské rady z letošního června: "Evropská rada uvítala blížící se dokončení provádění komplexního souboru opatření, na kterém se dohodla letos v březnu, aby Evropu vrátila na cestu k udržitelnému růstu. V tomto kontextu je třeba urychlit činnost zaměřenou na naplnění stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020."

Sémantická podobnost obou systémů bije do očí. V komunismu si soudruzi zvyšovali kádrový profil studiem VUMLu, večerní univerzity marxismu-leninismu, aby pak ve svých projevech ohromovali ostatní znalostí "komunistické terminologie". Hojným používáním marxisticko-leninských termínů, kterým sami ve valné většině ani nerozuměli, upozorňovali na svojí výlučnost a především připravenost "chopit" se vedoucích pozic, které jim socialistický systém za jejich oddanost nabízel. Vstupenkou k řídícím pozicím se jim, kromě jiného, stal jazyk a společný slovník "zasvěcených".

Nejinak je tomu dnes v rámci evropských struktur. Bez hlubšího studia není v běžných lidských silách porozumět jejich výlučnému "světu". Jen skutečně zasvěcení se vyznají například v tisíci zkratek útvarů, institucí, programů, iniciativ, agend… CORDIS, EEN, ERC, ERA, CIP, EGNOS, EURES, EUROMED, EFRR, CLIMA, TAXUD, INFSO, DEVCO… Na žebříčku pomyslné zaměstnatelnosti jsou v čele ti, kteří "byli již zasvěcení". To, že se vyznají v termínech, úředních procesech a ovládají europeistickou sémantiku, je katapultuje k vyšším pozicím. Vystupují, stejně jako před dvaceti lety absolventi VUMLu, z nevědomé masy. Ovládají evropský institucionální slovník.

Jak jsem zmínila na úvod. Stačí být vnímaví a používat selský rozum. Jak dopadl komunismus před dvaceti lety, víme. Když pominu všechny geopolitické důvody, které stály za jeho kolapsem, jedním z faktorů bylo i fatální odcizení "oficiálního" slovníku od běžné mluvy. Tak uvidíme…